uran, -u m. (6. j. -u), řidč. uranium [-ány-], -ia s. chem. radioaktivní prvek zn. U (nazv. podle planety Uran): přírodní u.; obohacený u.; uranový, řidč. uraniový příd.: u-á ruda obsahující uran; u-é doly; chem. označující sloučeniny šestimocného uranu: kyselina u-á; fluorid u.; jad. fyz. u-á řada (rozpadová); u. reaktor s uranem jako palivem; u. palivový článek; miner. u-é slídy nerosty obsahující uran, vzhledem podobné slídám; u. květ zippeit; fot. u. zesilovač obsahující sloučeniny uranu; Uran, -u m. hvězd. jedna z oběžnic sluneční soustavy (sedmá co do vzdálenosti od Slunce) (nazv. podle řec. boha Urana); Uran, Uranos, -na m. (v řec. mytol.) bůh nebes