absolvovati dok. (z lat.) 1. (co; ~) vychodit školu, dokončit studia; vystudovat: a. hospodářskou školu; absolvoval v roce 1950; absolvovaný právník aj. který vystudoval, ale nesložil závěrečné zkoušky 2. (co) zúčastnit se něčeho od začátku do konce; skončit práci s něčím; provést, odbýt si: a. schůze, porady; a. cyklus přednášek; a. koncert 3. kniž. (koho) dát, udělit někomu absolutorium; círk. dát rozhřešení: a. odpovědné orgány; papež absolvoval krále od všech klateb