běžeti ned. (3. mn. -í, rozk. běž) 1. rychle jít; utíkat, spěchat: závodník běžel rychlým tempem; běžel za odjíždějící tramvají; přen. (o věcech) rychle se pohybovat: vítr běžel po hladině; mráz mu běží po zádech; husí kůže mu běží po těle mrazí ho; ob. jak to stojí (leží) a běží se vším všudy, všechno; jak stádo běží bez uspořádání; neběží se vším na trh zachovává tajemství; kdo nevěří, ať tam běží (pořek.); nechat někoho, něco b. (ob.) pustit ze zřetele, z mysli; nevyvozovat proti někomu oprávněně důsledky; (zast.) propustit ho ze služby 2. ob. jít vůbec: běžel pro noviny; běž otevřít, někdo zvoní 3. (o věci) být v chodu, v činnosti; (o činnosti) pokračovat, šířit se; (o čase) plynout: stroj běží bez zastávky, stroj přestal běžet ustal v chodu; práce běží bez přerušení; běží časy, běží (Erb.); běží rok, týden ap.; vše běželo v obvyklých kolejích 4. bás. a zast. táhnout, vinout se: pavlán běžící kolem kruhové taneční síně (Ner.); cesta přes to pole běží (Erb.) 5. neos. běží o něco jde o něco, týká se něčeho: o to neběží; běží o to, aby se záležitost vyřídila 6. sport. (co) účastnit se sportovního běhu: b. závod, míli, sto metrů ○ předp. na- se, po-; nás. běhávati