balón, -u m. (6. j. -ě, -u) (z fr.) 1. látkové těleso kulovitého nebo hruškovitého tvaru, naplněné plynem lehčím než vzduch a uzpůsobené k dopravě vzduchem: letět b-em; řiditelný b.; stratosférický b.; vypustit b.; upoutaný b.; přen. pokusný b. (čast. balónek); nafouklý b. světoobčanství (Hál.) prázdnota, zvl. duchovní; let. letadlo lehčí než vzduch 2. ob. míč gumový n. kožený: kopnout do b-u; hrát (si) (s) b-em 3. věc kulovitého n. hruškovitého tvaru: nafouklé b-y jezdeckých kalhot; chem. velká silnostěnná skleněná (n. hliněná) baňka k přechovávání kapalných chemikálií; motor. slang. balónová pneumatika; zdrob. balónek v. t.; balónový v. t.