baviti ned. (3. mn. -í) 1. (~; koho; koho čím) (o lidech) být zábavný, působit někomu potěšení, rozptýlení, kratochvíli hovorem n. něj. činností: dovede b.; b. celou společnost; b. dítě vyprávěním, hrou 2. (koho) (o věcech, činnosti ap.) poskytovat někomu zábavu, potěšení; těšit, zajímat: kniha, práce ho baví 3. expr. (koho o čem) vypravovat (komu o čem): b. někoho stále o své práci, o svém dítěti 4. ob. (koho) zbytečným hovorem ap. zdržovat: nebav mě teď! 5. zast. a nář. (koho) zabírat někomu čas, překážet někomu v práci, zdržovat: školou mnoho baven a zaneprázdněn byl (Něm.) †6. (co) zabavovat, odnímat: hned by mně to (co beru s sebou) jesuité bavili (Jir.); baviti se ned. 1. (~; s kým) být příjemně zaujat podívanou, najít rozptýlení v něčem, zvl. v zajímavém hovoru: obecenstvo se dobře bavilo; ráda se baví; živě se bavili; bavil se se svou sousedkou 2. (čím) krátit si čas zajímavou činností, zabývat se něčím pro potěšení, pro rozptýlení; těšit se, obveselovat se: b. se pozorováním, čtením, hrou 3. (o kom, čem s kým) vypravovat si se zaujetím navzájem: b. se o dětech se sousedkami 4. ob. expr. (s kým) ztrácet čas zbytečným hovorem n. jednáním; zdržovat se: nebav se s ním 5. zast. a nář. (~; čím) zabývat se něčím a zdržovat se tím: darmo bychom se bavili (Kosm.); vojsko bavilo se dlouho dobýváním (Pal.) 6. zast. a nář. pobývat, dlít: Popelvar déle b. se nechtěl (Něm.); dvě léta zde se bavíš (Krásn.) ○ předp. na- se, po-, po- se, za-, za- se; odbaviti, vybaviti; vybaviti se; vybaviti si; zbaviti, zbaviti se; zabaviti; nás. bavívati, bavívati se (o) bez předp.