Nalezeno 161 heslových statí.

bába

, -y ž. (2. mn. bab) †1. matka jednoho z rodičů, babička 2. ob. stařena: je už z ní b.; b. kořenářka…

babička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. matka jednoho z rodičů: dědeček a b.; číst B-u B. Němcové knihu Babička 2.

babičkovský

příd. vlastní babičkám: b-á péče

bič

, -e m. 1. nástroj k pobízení zvířat, zvl. potahu, bitím: práskat bičem, přen. prohánět, vyhrožovat;…

bičík

, -u m. (6. mn. -cích) 1. zdrob. k bič: jezdecký b. 2. bot., zool. orgán, jímž se pohybují některé j…

bičíkatý

příd. opatřený bičíkem: biol. b-é výtrusy

bičíkovec

, -vce m. bot., zool. b-i skupina jednobuněčných organismů pohybujících se ve vodě pomocí bičíků, Fl…

bičíkovitý

příd. 1. připomínající bičík: b. ocásek 2. biol. opatřený bičíkem: b. nálevník; přísl. bičíkovitě

bičisko

, -a s. (2. mn. -sk, -sek) 1. expr. bič: švihnout b-em; prásknutí b-a 2. nář. bičiště: přetáhnout b-…

bičiště

, s. (2. mn. -šť) 1. držadlo, násadka biče: zářezy na b-i; holka hubená, pružná jako b. *2. bič:

bičivka

, -y ž. (2. mn. -vek) bičíkovec cizopasící na různých živočiších; zool. rod Costia, Histomonas aj.:

*bičovatel

, -e m. (*bičovatelka, -y ž.) kdo bičuje n. bičovává: b. zlořádů karatel; b. vášně vzněcovatel; b. i…

bičovati

ned. (koho, co) 1. bít bičem; mrskat, šlehat, švihat: b. trestance; kajícník se bičoval; přen. vítr,…

bičovitý

příd. připomínající bič: b-é prodloužení ocasu; b. pohyb; přísl. bičovitě

bičový

příd. k bič: b-á násadka

bomba

, -y ž. (z it.) 1. puma (voj.): letecká b.; atomová b.; rozhodnutí přišlo jako b. znenadání, překvap…

čtyřslabičný

, čtyrslabičný příd.: č-á slova

čuba

I, -y, čubka, -y (2. mn. -bek) ž. 1. ob. samice psa; psice, fena: štěně (od) naší čuby; expr., zprav…

čubička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. ob. zdrob. k čuba, čubka 2. Č. hovor. hanl. (dř.) přezdívka Národní politik…

desetislabičný

, desíti- příd.: d. verš

dithyramb

[dyty-] (*dithyrambus), -bu m. (6. j. -u) (*dithyramba, -y ž., Ner.) starořecká sborová píseň k poct…

dlažba

, -y ž. (2. mn. -žeb) povrchový (zprav. kamenný) kryt veřejných cest n. prostranství; dláždění: sváž…

drobič

, -e m. zeměd. stroj na drobení pokrutin: kladivový d.

ďubička

, ďubinka v. ďubka

*ďubičkovatý

příd. poďobaný, dolíčkovatý: je od neštovic trochu ď. (Staš.)

ďubka

, -y ž. (2. mn. -bek) ob. jamka, dolíček: ď. vytlučená do pultu (Čap.-Ch.): ďubky ve tváři; zdrob.…

dvojslabičný

, dvouslabičný příd.: d. rým; přísl. -slabičně: d. vyslovit; podst. -slabičnost, -i ž.

elektrospotřebič

, -e m. (neživ.) elektrický spotřebič

exhibice

[egz-], -e ž. (2. mn. -ic, -icí) (z lat.) ukázka něj. vynikajícího výkonu, zprav. sportovního: e. v …

exhibiční

[egz-] příd. 1. k exhibice: e. zápas, hra, vystoupení, jízda *2. exhibitní, podací: e. číslo; přís…

gomba

, -y ž. (ze sloven. driv. maď.) nář. velký kovový knoflík; zdrob. gombička, -y ž.

hlubič

, -e m. kdo něco hloubí, kdo provádí hloubení něčeho: h. studní; havíři h-i

holba

, -y ž. (2. mn. holb, zř. holeb) (z něm.) 1. stará dutá míra na tekutiny, půl vídeňského mázu (asi 0…

holubice

, -e ž. 1. samice holuba: bílá, plachá, krotká h.; dívka byla tichá jako h.; často jako symbol míru:…

holubičí

příd. k holubice; holubicím vlastní, z holubice pocházející; připomínající holubici: h. hnízdo; h. p…

holubička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zdrob. k holubice: sivá, plachá h.; vyletěla h. ze skály (píseň): mírová h.…

honba

, -y ž. (2. mn. -neb) 1. (~; za čím; po čem) shon, spěch, chvat, ruch, hon: stálá, vysilující h.; – …

houba

, -y ž. (2. mn. hub) 1. (nář. též huba) bot. houby skupina bezcévných nezelených rostlin vyživujícíc…

houbička

v. houba

hrábě

, hrabí ž. pomn. (mn. 3. hrábím, 6. hrábích, 7. hráběmi) ruční nářadí na hrabání: ženy s h-mi na ram…

hrabice

, -e ž. 1. příčka s kolíky u hrabí 2. kosa s dřevěnými kolíky zasazenými do kosiště k zachycování ob…

hrabička

, hrabičky v. hrabice, hrábě

hrabičný

příd. k hrabice: zeměd. h-á kosa dlouhá kosa do hrabice

hradba

, -y ž. (2. mn. -deb) 1. (často mn. hradby) opevnění: města byla obehnána h-mi; zděné hradby; někdej…

hřebice

, -e ž. samice koně; klisna, kobyla: h. s hříbátkem; zdrob. hřebička, -y ž. mladá hřebice

huba

, -y ž. 1. tlama: h. koně, psa; masité huby skotu (Olb.); vzít koně u huby (za uzdu); vést koně u hu…

hubič

, -e m. řidč. kdo n. co hubí; hubitel: h. plevele; h. blaha (Čech)

hubička

I, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zprav. expr. zdrob. k huba; (malá) ústa, tlama; tlamička, hubinka: růžové …

*hubička

II v. houba

hubičkovati

ned. (koho) líbat: objímal ji a hubičkoval; radostí se hubičkovali; hubičkoval se s děvčetem ○ předp…

hudba

, -y ž. (2. mn. -deb) 1. umění tvořící svá díla z tónů vyluzovaných nástroji n. lidským hlasem; hra …

chlubič

, -e m. (chlubička, -y ž.) řidč. chlubivý člověk; chlubil: je marnivec a ch. (Baar)

chlubičský

příd. řidč. k chlubič; chlubivý: ch-á povaha

chlubičství

, s. řidč. souhrn vlastností chlubiče; chlubivost, vychloubačnost: prázdné ch. (Vrchl.)

chodba

, -y ž. (2. mn. -deb) 1. krytý vstupní n. spojovací prostor (zprav. v domě): ch. domovní, školní; hl…

chudobka

, -y ž. (2. mn. -bek) sedmikráska chudobka (bot.); je skromná jako ch.; přen. nyní je balet na divad…

chyba

, -y ž. 1. něco nesprávného; omyl, mýlka, pochybení, poklesek, nesprávnost: ch. početní, písařská, p…

imbibice

, -e ž. (z lat. zákl.) odb. nasávání, absorpce kapaliny; biol. nasávání tekutiny (u živočišných n. r…

inhibice

, -e ž. (z lat.) zábrana, překážka, utlumení: med. i. růstu; i. činnosti štítné žlázy; práv. obstávk…

jedenáctislabičný

příd.: j. verš

jednoslabičný

příd. j-é slovo mající jen jednu slabiku; přen. j-á odpověď stručná, úsečná; přísl. jednoslabičně:…

jizba

-y (2. mn. -zeb) (†jistba, -y, Jir.) ž. obytná místnost, zprav. prostá, venkovská; světnice, pokoj:

klenba

, -y ž. (2. mn. -neb) 1. oblouková stropní konstrukce sestavená z malých částí (z cihel, kamene); kl…

kletba

, -y ž. (2. mn. -teb) 1. zlořečení, prokletí: svolávat kletby na někoho; vyprovázet někoho s kletbou…

kolébka

, kolíbka, -y ž. (2. mn. -bek) 1. lůžko pro nemluvně s kolébadly, řidč. visuté: starodávná vyřezávan…

koliba

, -y ž. (z rum. driv. řec.) dřevěná bouda pro pastevce v horách; zdrob. kolibička, -y ž.

korba

, -y ž. (2. mn. -rb, -reb) (z něm.) 1. ohrazený svršek povozu: prkenná, proutěná k.; k. vozu, saní, …

korbičný

příd. ke korbice: k. vůz (Herb.)

krabice

, -e ž. schránka, zprav. opatřená víkem: k. na klobouky; dřevěná k.; k. z plechu; k. od cukru; elekt…

krabičkovitý

příd. připomínající (tvarem) krabičku: k-é domky

kresba

, -y ž. (2. mn. -seb [-seb, řidč. -zeb]) 1. nakreslený obraz; výkres, črta: k. tužkou, perem, uhlem;…

lesbičanka

, -y ž. (2. mn. -nek) hovor. žena oddávající se lesbické lásce

lichoslabičný

příd. mající lichý počet slabik: l-á slova

malba

, -y ž. (2. mn. -leb) 1. malování: románská knižní m.; m. nápisů; technika malby na skle; přen. popi…

modlitba

, -y ž. (2. mn. -teb) náb. 1. (v křesťanském pojetí) náboženské povznesení mysli k bohu n. k svatým,…

monosylabický

příd. jednoslabičný: m-á slova; přísl. monosylabicky; podst. monosylabičnost, -i ž.

nádoba

, -y ž. dutý předmět na přechovávání n. přenášení tekutých n. sypkých hmot a drobných předmětů: hlin…

násobič

, -e m. elektr. n. napětí, kmitočtu elektr. obvody, kterými se násobí napětí, kmitočet; n. elektronů…

násobička

, -y ž. (2. mn. -ček) tech. část matematického stroje provádějící násobení

neslabičný

příd. jaz. netvořící slabiku: n-á předložka (např. k, s) (op. slabičná); n-é u

niobičitý

[ny-] příd. chem. označující sloučeniny čtyřmocného niobu

niobičnan

[ny-], -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny niobičné; niobát

niobičný

[ny-] příd. chem. označující sloučeniny pětimocného niobu

obruba

, poněk. zast. ovruba, -y ž. 1. okraj tkaniny n. oděvu upravený tak, aby se neroztřepil a neopotřebo…

ohubičkovati

dok. řidč. (koho, 4. p.) olíbat: o. dítě (Til.); hanl. pan doktor nebude chtít ohubičkovanou dívku (…

osmislabičný

příd.: o. verš

osoba

, -y ž. 1. lidský jedinec (bez rozdílu pohlaví): seznam osob; večeře pro šest osob; hala pro tři tis…

pažba

, -y ž. (2. mn. -žeb) 1. dřevěná součást pušky ap. chránící s nadpažbím její kovové části: p. ručnic…

pětislabičný

příd.: p-é slovo

plomba

, -y ž. (*plomb, -u m., Ner.) (z fr.) 1. kovová pečeť zaručující původnost obsahu a zabraňující neop…

podoba

, -y ž. 1. shoda charakteristických rysů, vlastností u živých bytostí, věcí a jevů; podobnost 1: p. …

pohubičkovati

dok. (koho, 4. p.) řidč. zhubičkovat, zlíbat: objal ho a pohubičkoval (Bass)

*poloslabika

, -y ž. neplná, vedlejší, pobočná slabika (např. rty); poloslabičný příd.: p-á hláska

potřeba

, -y ž. 1. stav někoho, něčeho, v kt. je něco žádoucí n. nezbytné, v kt. se lze těžko obejít bez něč…

prabába

(2. mn. -bab), prababička (řidč. ob. expr. prach-) (2. mn. -ček), -y ž. 1. matka děda n. babičky *2.…

praprabába

(2. mn. -bab), praprababička (2. mn. -ček), -y ž. 1. prababička jednoho z rodičů *2. pradávný (žensk…

probičovati

dok. řidč. (koho, co) jako bičem naskrz zmrskat, ztýrat: (mořské vlny) probičují tě (Mixa); přen. pr…

prohibice

, -e ž. (z lat.) zákaz, zápověď, zamezení týkající se zvl. výroby, dovozu a prodeje urč. výrobků, zv…

prohibičník

, -a (6. mn. -cích), řidč. prohibicionista [-ny-] (*prohibista), -y (1. mn. -é) m. stoupenec prohibi…

prosba

, -y ž. (2. mn. -seb [-seb, řidč. -zeb]) 1. (za koho, co; oč) mírná, pokorná žádost; prošení: vroucí…

protislužba

, -y ž. hovor. služba prokázaná za jinou službu: žádat za to p-u; zajistit si něco jako p-u; expr.…

průba

, próba (ps. též proba), -y ž. (z něm.) poněk. zast. ob. 1. zkouška, zkoušení (něčeho): vykonat všec…

přílba

, přilba, -y ž. (2. mn. -lb, zř. -leb) ochranná pokrývka hlavy z pevného materiálu; helma: kovová, k…

robečka

, robička v. roba

*rozhubičkovat se

dok. expr. 1. dát se do hubičkování: zrovna jsme se rozhubičkovali (Slád.) 2. (s kým) rozloučit se h…

různoslabičný

příd. jaz. heterosylabický (op. téžeslabičný): r-é hlásky, skupiny hlásek

ryba

, -y ž. 1. vodní živočich dýchající zprav. žábrami a pohybující se pomocí ploutví: sladkovodní, mořs…

rybička

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. zdrob. k ryba 1: zlaté r-y v akváriu; r-y v oleji; být jako r. zdravý a č…

rybičkář

, -e m. 1. (dř.) prodavač rybiček (Řez.) 2. řidč. expr. akvarista (John aj.)

řezba

, -y ž. (2. mn. -zeb) 1. řezání, vyřezávání: malování a ř. dřeva 2. vyřezávané výtvarné dílo; vyřezá…

sebebičování

, s. řidč. trýznění sebe samého; sebemučení

sedmislabičný

příd.: s. verš

*shubičkovati

[zh-] dok. (co) slíbat: rtíky, na nichž plno neshubičkovaných ještě hubiček (Ner.); rozl. od zhubi…

skladba

, -y ž. (2. mn. -deb) 1. složené, vytvořené umělecké dílo, zvl. hudební; kompozice 3: klavírní, tane…

skoba

, -y ž. silný kovový hřeb zahnutý (zprav. na jednom konci) do pravého úhlu, sloužící k zavěšování n.…

slabičný

příd. k slabika: s-é písmo slabikové; s. sklad slova (Hujer); jaz. s-á předložka obsahující aspoň je…

služba

, -y ž. (2. mn. -žeb) 1. zprav. mn. služby (obecně) vykonávání, vykonání prací za někoho n. pro něko…

*službičkář

, -e m. hanl. kdo prokazuje ochotně drobné služby, úsluhy: s. králů (Neum.)

*službičkářský

příd. k službičkář: hanl. s-á pokornost (John)

*službičkářství

, s. hanl. ochotné prokazování drobných služeb, úsluh, službičkování: nedůstojné s.

službičkovat

ned. hanl. (komu, čemu; ~) prokazovat ochotně drobné služby, úsluhy; přisluhovat 1, poklonkovat 2, s…

*snubič

, -e m. 1. snoubenec 1: tajný s. slečnin (Šmil.) 2. kdo sjednává námluvy, dohazovač: s-ové tvoji (dí…

spotřebič

, -e m. tech., elektr. menší přístroj n. zařízení (domácí), jehož užíváním se spotřebovává plyn n. e…

stavba

, -y ž. (2. mn. -veb) 1. úprava zemního povrchu a vytváření konstrukčního účelového díla; podobná či…

stejnoslabičný

příd. mající stejný počet slabik; izosylabický (op. různoslabičný): s-á slova (Muk.); liter. s. verš…

sudoslabičný

příd. mající sudý počet slabik: s-á slova

svatba

(2. mn. -teb) (nář. svarba Šlej., svajba R. Svob., pomn. svatby Jir., svarby Rais), -y ž. 1. souhrn …

sylaba

, -y ž. (z lat. driv. řec.) zast. slabika (Šaf., Ner.); sylabický (*sylabičný Z. Nej.) příd.: liter.…

šestislabičný

příd.: š-é slovo; liter. š. verš

škrobička

, -y ž. (2. mn. -ček) text. škrobicí stroj

téžeslabičný

příd. jaz. tautosylabický (op. různoslabičný): t-é hlásky, skupiny hlásek

torba

, -y ž. (2. mn. -rb, -reb) (z tur.) 1. (též *torbice, -e, Klicp.) poněk. zast. vak, taška s řemeny k…

trojslabičný

, tříslabičný příd.: t-é slovo; přísl. -slabičně: t. vyslovit; podst. -slabičnost, -i ž.

trubice

, -e ž. 1. menší trouba 3; trubka 2: skleněná, kovová t.; fyz. katodová, urychlovací t.; elektr. neó…

trubička

, -y ž. (2. mn. -ček) zdrob. k trubice 1, 2, k trubka 2, 3: gumová, skleněná t. rourka; – sešpulit ú…

trubičkovitý

příd. připomínající trubičku: t. tvar; t-é květy

trubka

, -y ž. (2. mn. -bek) zdrob. k trouba 1. žesťový dechový hudební nástroj vysokého tónu: hrát na trub…

tuba

, -y ž. (z fr. driv. lat.) 1. válcovitý obal (plechový n. z plastické hmoty) na jednom konci zataven…

tužba

, -y ž. (2. mn. -žeb) 1. poněk. kniž. touha 1, toužení, dychtění, přání 1: vášnivá, vroucí t.; mír —…

ubičovati

dok. 1. (koho, 4. p.) bičováním usmrtit: byly by s to v prchlivosti mne u. (Nov.) 2. poněk. zast. (k…

vábič

, vábička v. vábitel a vábnice

vazba

, -y ž. (2. mn. -zeb) 1. řidč. spojování jednotlivostí v celek; vázání (zvl. ve význ. 3); způsob n. …

*vbičovati

dok. 1. (koho, 4. p., kam) bičováním n. jiným násilným způsobem přinutit ke vstupu: otrok do žaláře …

*vbičovávati

ned. k vbičovati 1 (Šrám.)

víceslabičný

příd.: v-é slovo mající několik slabik

vorbička

, -y ž. nář. druh kliky ve tvaru páčky zapadající do závěru v zárubni (Jir., Něm.)

vrba

, -y ž. 1. strom n. keř s ohebnými větvemi a s podlouhlými zašpičatělými listy; vrba košařská (bot.)…

*vrbičný

příd. k vrbice 3, vrbový: houštiny v-é (Klost.)

vybičit

dok. nář. expr. (co) dokázat, dovést: to bys toho vybičil (Rais)

*vybičovanost

, -i ž. stav toho, kdo (n. co) byl vybičován: žít v nepřetržitém napětí a v-i (Pujm.) vzrušení, vybi…

vybičovati

dok. 1. (co, koho) uvést do stavu nejvyššího vzrušení, napětí, nejvyššího úsilí, výkonu, vydráždit n…

vybičovávati

ned. k vybičovati 1, 4: v. nervy napínavou četbou bičovat; v. se drogami; – zř. pohledy ostatních ho…

záliba

, -y ž. (*zálib, -u m., 6. j. -u, Lid. nov.) 1. příjemný, libý pocit; libost, potěšení 1, zalíbení 1…

zásoba

, -y ž. 1. množství, souhrn něčeho připraveného pro případ potřeby: nakoupit zboží do z-y; mít z-u p…

zbičovati

dok. (koho, co) k bičovati 1, 3: z. otroka zmrskat; přen. tvář zbičovaná deštěm; – expr. (být) zbičo…

*zbičovávati

ned. k zbičovati, bičovat 1: voda zbičovává na nich (poutnících) oděv (Pech.)

zhubičkovati

dok. (koho, co) pokrýt hubičkami; zlíbat: radostí ji zhubičkují; zhubičkovala dítěti tvářičky; roz…

zlobil

, -a (1. mn. -ové), řidč. zlobič, -e m. (zlobilka, -y ž.) kdo zlobí: čtyřicet z-ů ve třídě; malá z-k…

žába

, -y ž. 1. (7. j. žábou, mn. 2. žab, 3. žábám, žabám, 6. žábách, žabách, 7. žábami, žabami) bezocasý…

žabička

, -y ž. (2. mn. -ček) zdrob. k žabka 1: cestičky se hemžily právě vylíhlými ž-mi (Vach.); – expr. kl…

žabka

, -y ž. (2. mn. -bek) 1. zdrob. k žába 1, 2: z pulce vyrostla ž.; zelená ž. rosnička; – expr. ž. sot…