bojovati ned. 1. (čím; s kým, čím; proti komu, čemu; za koho, co; o koho, co; řidč. co; ~) utkávat se zbraněmi; potýkat se, bít se: b. mečem; b. s nepřátelským vojskem, proti nepřátelskému vojsku; b. s Napoleonem, proti Napoleonovi; b. za vlast, za kamarády; b. o výšinu; b. o své dítě; b. těžký boj, přen. těžko se rozhodovat; (v jiných spoj. se 4. pádem řidč.); b. na život a na smrt; kdo se dá na vojnu, musí b. (přísloví) kdo přijme něj. práci, něj. úkoly, musí se s nimi vypořádat 2. (co; čím; s čím, kým; zač; oč) utkávat se nevojensky; zápasit; snažit se, usilovat: b. svůj první plavecký závod; b. skutky, slovem, perem, lstí; b. s přírodou; b. s nesnázemi přemáhat je; b. sám se sebou přemáhat se, váhat, rozpakovat se; přen. b. se smrtí umírat; expr. b. s mísami knedlíků horlivě je jíst; – b. za mír, o lepší budoucnost ○ předp. do-, na- se, pro-, pro- se, pře-, vy-; nás. bojovávati ○ předp. v. bojovati kromě na-, na- se