bok, -u m. (6. mn. -cích) 1. postranní část těla: lehnout si na b.; obracet se z boku na b. ze strany na stranu; kráčet někomu po boku vedle něho; procházet se, pracovat, usilovat o něco b. po boku s někým společně; stát někomu po boku být mu nápomocen; postavit se někomu po b. přidat se k němu; žít po boku muže s ním; mít někoho po boku při sobě; klást, stavět někoho po b. někomu na roveň; dítě z levého boku (zast.) nemanželské; těl. vpravo (vlevo) v bok povel k obratu vpravo (vlevo) 2. postranní část těla mezi žebry a kyčlí: píchání v boku; bodat koně do boku slabiny; založit, dát si ruce v b., přen. nepracovat, hovět si; smál se, až se za boky bral, chytal, popadal velmi; zbož. maso (vepřové, hovězí aj.) z této části těla: hovězí b.; moravský uzený b. bůček 3. postranní část vůbec; strana: b. vozu, domu, lodi; boky hory (Rais) úbočí, svahy, stráně; boky ostrova (Baar) břehy; levý b. vojska křídlo; vpadnout do boku někomu; vyrazit z boku proti někomu; napadnout z boku; pozorovat někoho z boku hledět bokem, úkosem; expr. zdrob. *boček, -čku m.; zdrob. bůček v. t.; v. též bokem, bočkem