císař

, -e m. (1. mn. -ové, řidč. -i) (císařovna v. t.) (z lat. zákl.) nejvyšší titul monarchického panovn…

císařka

, -y ž. (2. mn. -řek) 1. muchomůrka s jasně červeným kloboukem bez strupů a s žlutým třeněm i lupeny…

†císařová

, -é ž. choť císaře; vládkyně říše, císařovna: císař i c.; c. toho národa (Ner.)

císařovati

ned. řidč. vládnout, panovat jako císař: za císařování Josefa II.

císařovna

, -y ž. (2. mn. -ven) 1. panovnice s titulem císařským; choť císaře: c. Marie Terezie; – císař a c.

císařskokrálovský

(zkr. c. k.) příd. císařský královský (v titulu státních úřadů, úředníků, podniků ap. týkajících se …

císařský

příd. 1. k císař: c-á moc; c-á koruna; c. dvůr; c. list, dekret; c-é nařízení; c-é město; c-é vojsko…

císařství

, -í s. 1. monarchie, jejíž panovník má titul císaře, císařská říše: římské, byzantské c.; C. mexick…

excísař

, -e m. (excísařovna, -y ž.) bývalý císař

spolucísař

, -e m. kdo vládne spolu s císařem: (Dioklecián) učinil jej (Maximiána) svým plnoprávným s-em (Dobiá…

vzdorocísař

, -e m. (1. mn. -ové, řidč. -i) císař dosazený proti jinému císaři (Tomek)