chodník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. vyvýšená část ulice n. silnice podél jízdní dráhy vyhrazená chodcům: ch. u domu, na mostě, dlážděný ch.; pohyblivý ch. transportér (upravený zprav. jako schodiště) k přepravě osob 2. přechod, cestička, pěšina, stezka: vyšlapat ch. přes louku; zpředu stavení byl ch. podél strouhy (Něm.); v poli na ch-u zahlédli muže (Jir.); zdrob. chodníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): vyšlapat si k někomu ch. získat si přístup k někomu, něčí přízeň