chutnati ned. 1. (zprav. o jídle) připadat, být dobrý, lahodný pro chuť; mít dobrou, lahodnou chuť: jak vám to chutná?; dnešní oběd mu výborně chutnal; krávě už na jaře nechutná seno; cigareta mu dnes nechutná; chutná mu víno rád je pije; – chléb vždycky chutná; plzeňské pivo chutná znamenitě; přen. být příjemný, líbit se, zamlouvat se: její polibky mu chutnaly; expr. učení, práce mu nechutná nevoní, nerad se učí, pracuje 2. (jak; řidč. po čem; čím) mít chuť, příchuť něčeho; ch. hořce, sladce, kysele, slaně, ostře, pikantně, jemně; pečivo chutná ztuchlinou; přen. její jméno po malinách v ústech chutnalo (Šrám.); vzduch chutnal ostře střelným prachem 3. neos. chutná mu jí s chutí, s požitkem, rád: doma mu nechutná; je jí k sedmdesátce, ale jíst jí chutná pořád; poněk. zast. ob. dát si, nechat si ch.; dejte si, nechte si ch.! (přání před jídlem) 4. (co) vnímat ústrojím chuti; ochutnávat, okoušet: ch. jazykem víno, přen. vychutnávat; ch. rozkošnicky slova; ch. krásu kochat se jí; ch. teplo domova libovat si v něm 5. řidč. chutnat si pochutnávat si: chutnal si na poláku s cibulí (Kam.) ○ předp. o-, po- si, vy-, za-, nás. chutnávati ○ předp. v. chutnati kromě za-