chvíle, -e ž. (2. mn. chvil) kratší n. delší časový úsek: ch. klidu, odpočinku; přijít v nevhodnou chvíli dobu, okamžik; přijít, vrátit se za (malou) chvíli, po chvíli zakrátko, zanedlouho; odejít na chvíli; bude to chvíli trvat jistou dobu; každou chvíli, (chvíli) co chvíli mě obtěžuje ustavičně, znovu a znovu; chvílemi, ob chvíli (ps. též obchvíli) občas; od té (této) ch. od té (této) doby; pro tu (tuto) chvíli pro nynějšek, pro přítomný okamžik; čekám ho každou chvíli, musí přijít každou chvíli velmi brzy; – ust. spoj. dlouhá ch. nedostatek práce (zejm. zajímavé) n. zábavy, nuda: mít dlouhou chvíli; krátit si dlouhou chvíli; je mi dlouhá ch.; dělat něco z dlouhé ch.; – mít dobrou chvíli dobrou náladu; mít slabou chvíli okamžik slabosti: mít jasnou chvíli být při jasném rozumu; těžká ch. (též hodinka) porod; ještě nepřišla jeho ch. příležitost k uplatnění; zdrob. chvilka, chvilečka, chvilčička, chvilčinka v. t., expr. zdrob. chvilička, chvilenka, chvilinka (*chvilánka, Baar, Poláč.), chvililinka, -y ž.; v. též obchvíli, pochvíli