chyba, -y ž. 1. něco nesprávného; omyl, mýlka, pochybení, poklesek, nesprávnost: ch. početní, písařská, pravopisná, jazyková; ch. v počítání; hrubá ch.; ch. tisku, tisková ch.; udělat chybu; napravit, opravit chybu; uznat svou chybu; dopustit se chyby; stala se ch.; vystříhat se chyb; vytýkat chyby; ch-mi se člověk učí (přísloví); sliby (jsou) chyby (přísloví); nář. děvče je v chybě (Rais) těhotné 2. nevhodná, nežádoucí vlastnost osoby, závada, nedostatek na věci; vada, nedostatek: každý má nějakou chybu; vidí chyby jen na druhém, nikdo není bez chyby; ch. materiálu; na všem musí najít chybu; ob. expr. v ust. spoj. ch. lávky! mýlíte se!, kdepak!; nář. už je se mnou ch. (Nov.) jsem v koncích se silami 3. v platnosti přísl. je (bylo) ch. je (bylo) špatné, nemilé, nepříznivé: bylo ch., že měl maminku, která se v něm zhlížela (Herrm.); to je ch., že nemohu odjet 4. nář. v platnosti sp. leda: (k soudu) nás nedostanú, ch. byste nám tam pomohl (Těsn.) 5. zast. a nář. v platnosti předl. s 2. p. kromě, mimo: byl už skoro u konce rok celý, ch. asi tří neděl (Wint.); nesmělo se dřevo (ve vinohradě) pěstovati žádné "ch. broskví" (Herb.): zdrob. chybka, chybička, -y ž.