citoslovce, -e (†citoslovo, -a) s. jaz. neohebné slovo vyjadřující city, projevy vůle n. označující zvukovým napodobením zvuky (např. ach, fuj, pst; bum, bác); interjekce: c. údivu, bolesti; pronést několik rozhořčených c-í; expr. zdrob. *-slůvko, -a s. (Čap.-Ch.): -slovečný, řidč. -slovný příd. jaz. interjekční: c. význam; c-á povaha slova; c-vné zvuky; jednočlenná c-čná věta