dřevo, -a s. (6. j. -u, -ě) 1. materiál rostlinného původu z kmenů a větví, zbylý po odloupání kůry, jeho jednotlivý kus: lipové, hruškové d.; nábytek z dubového dřeva; ebenové d.; tvrdé, měkké d.; hromada dřeva, dřev dříví; kusy dřeva; sladké d. oddenek lékořice; lid. název této byliny, cukrovinkářský výrobek s extraktem z tohoto oddenku připravovaný (pendrek); zprav. expr. k označení citové nepřístupnosti, tvrdosti, strnulosti, netečnosti, nechápavosti, hlouposti, hluchosti ap.: být (jako) ze dřeva bez citu; stát jako ze dřeva strnule; spát jako d. n. jako ze dřeva tvrdě; je to učiněné d. neobratný, hloupý, nechápavý člověk; jsi ty boží d. hlupák; mluvit do někoho jako do dřeva marně; být z jiného dřeva mít jinou povahu, být jiný; být z hrubého (lepšího) dřeva být drsný (jemný); – ne z každého dřeva sv. Václav (přísloví) každému se nepodaří vyniknout; v lid. názvech rostlin: myší d. lilek potměchuť (bot.); boží d. pelyněk brotan (bot.); bot. část cévního svazku rozvádějící nerostné živiny a dodávající stonku pevnosti, xylém 2. nář. vzrostlý strom: porazit d. (Baar); vrcholy dřev (Klost.); hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou (přísloví); čím dál v les, tím více dřev (přísloví) těžkostí s prací přibývá 3. ob. expr. deska stolu, prkno: vysázet peníze na d.; dostat hned tisíc na d. hotově 4. hud. slang. dřeva dřevěné hudební nástroje: tóny dřev; zdrob. dřívko, -a s. (6. mn. -ách); expr. zdrob. dřívečko, dřevíčko, -a s. (6. mn. -ách)