díl, -u m. (6. j. -e, -u) 1. to, co vznikne dělením celku n. z čeho se skládá celek; část, kus, úsek (op. celek): jablko rozdělené na čtyři díly; rozdělit stejným, rovným dílem; čtvrtý d. čtvrtina; ani desátý d. není pravda téměř nic; nápoj ze dvou dílů čaje a jednoho dílu mléka; stěny staveb sestavené z celých dílů dílců, panelů; první d. slovníku; první d. ve dvou svazcích; cestování všemi díly světa světadíly; práce z většího dílu (větším dílem) už skončená; vrchy větším dílem porostlé lesy většinou; nář. panský d. panská část polí 2. podíl: snědl svůj d. večeře; dostal z dědictví určený d.; dostat svůj d. být pokárán; povědět někomu jeho d. pokárat ho; práv. povinný d. část pozůstalosti, kt. přísluší jedině osobě určené zákonem; zdrob. dílec, díleček v. t., dílek, -lku m. (6. mn. -lcích): d. na měřítku; příd. dílkový: d-á brašna, čapka z dílků; d. střih