dcera, -y (kniž. zast. dci, dceř, -e) ž. (j. 3., 6. dceři) 1. přímý potomek ženského pohlaví: matka a d.; babička měla syna a dvě dcery (Něm.); hodná, poslušná, nadějná d.; dceřiny děti; Dceřina kletba (název básně od Karla Jaromíra Erbena); panská dceř (Jir.); dci Krokova (Zey.); přen. kniž. (ve spoj. s 2. p. podst. jm.) vyjadřuje rodovou n. jinou příslušnost: dcery Eviny ženy; dcery českého národa české ženy 2. dívka, mladá žena vůbec (zast. a ob. zejm. v oslovení staršími lidmi ap.): pojď, milá dcero! zdrob. dcerka v. t.; expr. zdrob. dceruška, dcerunka (nář. (d)cerečka, (d)cérečka), -y ž.