divoký příd. 1. (o člověku, zvířatech, neživé přírodě) volně se vyvíjející; necivilizovaný, nepěstěný: d-é kmeny kočovníků; d-cí Indiáni divošští; d-á zvířata nezkrocená, neochočená; d. kůň, holub, kur, osel, d-á husa (op. domácí, ochočený, krotký); d-é křoví, houští volně rostoucí; d. mák, d-é víno, d-á rostlina planá, nešlechtěná; zool. králík d.; kachna d-á; kočka d-á; kuch. úprava masa na d-o na způsob zvěřiny 2. neuspořádaný, neupravený, neurovnaný; nápadný, výstřední: d-é vlasy spadlé do čela; d-á skaliska; d-á zeleň; d. ústroj; d. nápad; d-á móda; žít s někým v d-ém manželství úředně neuzavřeném; manželství na d-o, žít spolu na d-o bez sňatku; jít někam na d-o nazdařbůh 3. neukázněný, nespoutaný, nevázaný, prudký, bujný, vášnivý, bezuzdný (op. mírný, krotký, klidný): d-é dítě; d. útěk, tanec; d-á jízda; d-é hýření; d. neklid; d-á láska, nenávist; d-á povaha; d. křik; d-é plameny ohně; d-á řeka prudce tekoucí; D-á Orlice; D. západ název západního území Spojených států amerických v době jeho osídlování (známý z dobrodružné literatury); d. život zhýralý; je jako z d-ch vajec (ob. expr.) prudký, bouřlivý, neukázněný; zpodst. *divoko, -a s. divokost, divočina: (žít) v d-u lesa (Podl.); přísl. divoce, divoko v. t., podst. divokost v. t., v. též nadivoko, zdivoka