dlouhý příd. (2. st. delší) 1. mající velký rozměr na délku (op. krátký): d-é vlasy, vousy, šaty; d-á tyč; d-á chodba, silnice, ulice, trať; d. kmen stromu; d. člověk vysoké postavy; sděl. tech. d-é vlny (u rozhlasových přijímačů) mající vlnový rozsah od 1050 do 2000 m; udělat d. obličej zatvářit se překvapením zklamaně, kysele; expr. mít d-é prsty (ruce) krást; mít d-é ruce být vlivný v širokém okruhu působnosti; udělat na někoho d. nos přiložit ruku s roztaženými prsty palcem k nosu (výsměšný posunek zvl. u dětí); odejít s d-m nosem s nepořízenou; dělat něco na d-é lokte zdlouhavě, pomalu; d-é vlasy, krátký rozum (pořek.) (posměšně o ženách); být širší než delší velmi tlustý; – zpodst. D., Široký a Bystrozraký postavy české pohádky (Erbenovy) 2. mající na délku určitý udaný rozměr: tvor d. 5 mm; d. na píď; jak je to d-é? 3. časově rozsáhlý, trvající větší dobu (op. krátký): v létě jsou dni d-é; dělat d-é výlety; mít d. vývoj; d-á noc (Něm.) (dř.) lid. přástevnická slavnost; být živ d-áléta mnoho let: d-á léta už sem jezdím; nepřišel jsem na dlouho; mít d-ou chvíli, d. den nudit se; nenadělat d-é řeči být stručný, úsečný, nemluvný; nejde tam, jak je rok d. po celý rok; nepůjdu tam do nejdelší smrti pokud budu živ, nikdy; jaz. d-á samohláska, slabika; přísl. dlouho v. t., dlouze v. t.; v. též nadlouho, zdlouha