dno, -a s. (6. j. -ě, 2. mn. den) spodní plocha nádoby n. vodní nádrže, prohlubně ap.: d. hrnku, sklenice, umývadla, kbelíku; d. sudu; d. řeky, bazénu, propasti; jíst jako bez dna mnoho, hltavě; vidí až na d. chápe podstatu věci; dívat se džbánkům (sklenicím) na d. být pijákem, mnoho pít; vypít kalich utrpení, hořkosti až do dna vytrpět vše, protrpět až do konce; být na dně nemoci dále, být u konce svých sil (tělesných i duševních); dostat se na d. do zkázy, na mizinu; sestoupit, podívat se až na d. společnosti do nejnižších vrstev; tech. d. kotlové, trubkové, topné; loď. d. lodní část plavidla pod čarou ponoru; zdrob. dýnko, dénko v. t.