dobrý příd. (2. st. lepší, 3. st. nejlepší) 1. mravně vyhovující; řádný, ušlechtilý, čestný (op. zlý, špatný): d. člověk nikdy nezradí; d. přítel, soudruh; mít d-é svědomí, d-ou pověst; staré d-é právo (české) (Jir.); to jméno má d. zvuk; dávat mládeži d. příklad; d. skutek, úmysl 2. vyhovující kladeným nárokům, zvl. pracovním, dovedný, schopný, náležitý, důkladný (op. špatný): je d. pracovník, umělec, znalec, odborník; d. přítel; d. vlastenec, Čech; d. chodec vytrvalý; d. kuchař; hlad je nejlepší kuchař (pořek.) hladovému chutná vše 3. (ve feudální a kapit. společnosti) vyhovující třídně, společensky: d. rod; být z d-é rodiny; zast. d. člověk šlechtic; mnoho Čechů zbito, mezi nimi víc než sto dobrých (Jir.) 4. vyhovující jakostí (chutí), vhodný pro daný účel; výborný, hodnotný, kvalitní (op. špatný): d-á četba, hudba; chléb z d-é mouky; d-á pečeně chutná; d-á česká jídla; šaty z d-é látky pevné, hodnotné; mít d. materiál na stavbu; d-á práce důkladná, svědomitá; d-á půda úrodná; d-á paměť, rada, myšlenka; d. nápad; d. rozum; mít d. zrak; být v nejlepších letech; těšit se d-ému zdraví; d-á hlava nadaný člověk; d. tón uhlazené společenské chování; ob. je to d-á kopa hodný, veselý člověk; je jako d-á hodina mírný; mít d. nos dobře předvídat; fyz. d. vodič tepla, elektřiny; práv. d-é zdání posudek; sport. d. míč platný ve hře; škol. d. prospěch třetí (n. též druhý) stupeň v klasifikaci; velmi d. prospěch první (n. též druhý) stupeň v klasifikaci 5. (komu; pro koho; k čemu; na co) užitečný, prospěšný, výhodný: je mu každá koruna d-á; to bylo pro něho d-é poučení; má pomoc je k něčemu d-á; mít d-é zaměstnání; kafrové mazání je d-é na revma vhodné; tady je d-á rada drahá v tom lze těžko radit; lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, lepší hrst jistoty nežli pytel naděje (přísloví) je výhodnější mít málo, ale jisté, než mnoho, ale nejisté; pálí ho, píchá ho d-é bydlo začíná být bezdůvodně nespokojen se svým hmotným postavením 6. (~; komu; pro koho; k čemu) postačující, dostatečný: už to nepředělávej, je to d-é; když není pivo, je mu i voda d-á; ta látka je pro něho docela d-á; jsem d. jen k tomu, abych na vás dřel; z nouze Franta d. (pořek.) 7. (~; ke komu; na koho) dobrotivý, hodný, laskavý, vlídný, přívětivý, milý: d. stařík; mít d-é srdce; být d. k bližním; byla na ni dobrá a mírná; d-á hodino!, d-é nebe! (zvolání podivu); dát d-é slovo někomu přívětivě někoho oslovit, vlídně naň promluvit; dát (ztratit) d-é slovo za (pro) někoho přimluvit se 8. příznivý, příjemný: d-é znamení; d-é pořízení; d. konec; přát někomu lepší budoucnost; co nesete d-ého? jakou máte příznivou zprávu; co d-ého? (hovor.) co si přejete? (při nákupu); d. vítr příznivý plavbě; udělat si u někoho d-é oko vzbudit o sobě příznivé mínění a vloudit se do přízně; dělat si z někoho d. den zesměšňovat někoho, tropit si z někoho šašky; mít d-ou, lepší náladu; být d-é mysli, v d-é míře; žít s někým v d-é vůli ve shodě; dělat něco z d-é vůle dobrovolně; zast. měli spolu d-ou vůli; (v pozdravech, zvoláních:) d. den!, d-ou noc!, d-é jitro!, d-é chutnání!; dávat (přát) někomu d-é jitro; v. též dobrejtro 9. ve spoj. s podst. jm. míry má význ. zesilující a vyjadřuje, že jde o její překročení n. nejméně naplnění: byl tam d-é půl hodiny více než; je to d. šedesátník je mu hodně přes 60 let; to byl d. kus cesty veliký; zpodst. dobrá, ž. 1. škol. známka třetího (n. též druhého) stupně ve školní klasifikaci: dostat z češtiny dobrou; velmi dobrá známka prvního (n. též druhého) stupně 2. ve spoj. potázat se s dobrou dobře pochodit; zast. napadla ho d. (Vanč.) dobrá myšlenka; zpodst. dobré, -ho s. 1. též lepší, -ho s. dobro, prospěch (op. zlé): každé zlé má své d.; taková únava nebývá k d-mu; dát něco k d-mu, k lepšímu pohostit, pobavit; ob. jít na lepší, do lepšího do výhodnějšího zaměstnání, bytu ap.; Na lepším (název Raisovy povídky) 2. (v někt. spoj.) laskavost, přívětivost: vycházet s někým po d-m, v d-m, rozcházet se v d-m, domlouvat někomu po d-m, odejít s d-ým, vyřídit po d-m přátelsky; být s někým za d. (čast. zadobře) přátelit se, snášet se, když to nejde po d-m, půjde to po zlém (pořek.) kdo nechce vyhovět dobrovolně, bude přinucen; zpodst. dobro, -a s. 1. morální hodnota jsoucí v souhlase s lidskostí a s příslušným vývojovým stupněm lidstva, dobrá, prospěšná věc, dobrý skutek, čin; dobré, prospěch, blaho: pracovat pro d. lidské společnosti; dělám to pro tvé d.; konat d. 2. úč., obch. mít k dobru mít pohledávku n. prostředky; máte u nás k dobru 200 Kčs; připsat někomu k dobru, k dobru účtu, na účtě zaúčtovat v něčí prospěch, v prospěch účtu; přísl. dobře v. t.