dolů přísl. (na ot. kam) 1. směrem k místu nižšímu n. níže položenému (op. nahoru, vzhůru): skočit d.; sestoupit d. do údolí; hledět d.; spadnout hlavou d.; lidé chodí vzhůru d. po silnici sem tam; ptáci létají nahoru d.; d. do Itálie na jih; – dát d. kabát, klobouk, boty svléci, smeknout, zout; dát vousy d. oholit; opona d.! stáhnout oponu; d. s fašismem! pryč s ním; nepřátelům hlavy d.! buďtež n. ať jsou sťaty, to je chlapík, před tím klobouk d. s úctou smekněte, toho si važte; mluví nahoru d., ale nic to není platno (expr.) stále opakuje totéž, je neodbytný; (zast.) listiny až do polovice 13. stol. d. sahající (Pal.) do minulosti 2. hovor. směrem k nižší hodnotě, k úředně, správně n. jinak níže postavenému, k méně významnému n. k horšímu: peněžité dávky zaokrouhlené na celé koruny d.; vojáci od poručíka d.; prověření družstevní organizace až d. do jednotlivých obcí; škola od ředitele až d. ke školníkovi; provětrat čistým vzduchem kritiky a sebekritiky celou organizaci odshora až d.; vše je dobře opatřeno, od jalůvky d. ke kuřeti (Heyd.); dát d. patřičné instrukce podřízeným n. nižším institucím; ceny jdou d. klesají; obilí jde d. klesá v ceně; jde to s ním d. upadá, chátrá, schází; hospodaří od deseti k pěti; měsíc jde d. ubývá ho