drahota, -y ž. 1. velká peněžní cena věcí; nákladnost; čast. vysoká cenová hladina životních potřeb, stav, kdy živobytí stojí mnoho peněz (op. lacinost, láce): bývala d. knih; d. obilí; – nastala nebývalá d.; velká d. a malé platy; bojovat, demonstrovat proti d-ě 2. řidč. velká hodnota; drahá věc; cennost, vzácnost: d. našich poznatků; zbytečných drahot jsme nikdy nekupovali 3. ob. ve spoj. dělat drahoty, řidč. drahotu (s čím; komu, komu s čím) zdráhat se něco udělat, stavět se odmítavě k něčí žádosti, nechat se n. dát se prosit, dělat se vzácným, dělat něco vzácným; váhat, upejpat se: nechce mi to dát (prodat, říci), dělá (mi) s tím d-y; nechce si ho vzít (za muže), dělá (mu) d-y