drak, -a m. (6. mn. -cích) 1. pohádková obluda znázorňovaná v podobě ještěra, nejč. okřídleného, často i několikahlavého; saň: d. z pohádky; ohnivý, sedmihlavý d.; zápasit s drakem; zabít draka; přen. železný d. vlak (Mach.); d. pýchy; v přirovnáních zprav. ob. a expr.: je jako d. rozvzteklený, rozlícený, stále se zlobí; lítat (letět) jako d. rychle chodit (jít), prudce se pohybovat; je do práce (do všeho) jako d. velmi horlivý, výkonný; bojovali jako draci zuřivě; být na někoho jako d. zlý, přísný; zhrub. vzít draka utéci; mít, koupit si draka být opilý, opít se; (v nadávkách, při klení:) tisíc draků; u všech draků; d. to (tě) vem; zhrub. je to na draka nestojí to za nic 2. dětská hračka z dřevěné kostry potažené napjatým papírem, pouštěná po větru do vzduchu: udělat (si) draka; pouštět draka; na podzim se pouštějí draci; meteor. meteorologický d. létací zařízení skříňovitého tvaru upevněné na drátě a vynášející do výšky registrační meteorologické přístroje 3. ob. expr. zlý n. prudký člověk, zvl. žena; přísný n. něco přísně střežící člověk; neposedné, živé dítě: ta žena, to je d.; vzal si za ženu úplného draka; domácí d. přísná hospodyně; musí vyvést draka (žert.) jít s manželkou na procházku; ty děti, to jsou draci; máme tři draky 4. hvězd. D. jméno jednoho ze souhvězdí severní oblohy; zdrob. (zprav. expr.) dráček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): neškodný pohádkový d.; dětský d.; drak, -u m. let. 1. bezmotorové letadlo těžší vzduchu připoutané k zemi n. vlečené ze země 2. d. letadla základní konstrukční celek letadla (trup, nosné plochy, řídicí a přistávací zařízení)