duch, -a m. 1. psychické, myšlenkové schopnosti; vědomí, netělesné vlastnosti člověka (mysl, cit, myšlenky); duše: něčím se v duchu obírat; vzpomínat v duchu na někoho; vyvolat si v duchu něčí obraz; smát se v duchu; opakovat si něco v duchu; nebýt duchem přítomen; prospívat na duchu i na těle; v zdravém těle zdravý d.; chodit, být jako bez ducha sklesle; vypustit ducha (zast.) zemřít 2. (4. j. -a, často mn. 1. -ové, 6. -ších, -ách) (v náb. představách, v pohádkách ap.) pomyslná, netělesná bytost dobrá n. zlá; strašidlo: křesťanský bůh je pouhý d.; zlý, nečistý d. ďábel; přen. strážný d. strážce, ochránce; zast. přen. služebný d. sluha; náb. D. svatý třetí božská osoba v křesťanské věrouce; přen. dar ducha svatého nadání; sedmero darů Ducha svatého milostí; být osvícen duchem svatým být moudrý, předvídavý; o svatém Duchu (zast. Duše), o svatý D. (zast.), na svatého Ducha, na svatý D. (zast.) o svatodušních svátcích; do svatého Ducha nepouštěj kožicha a po svatém Duše zůstaň již v kožiše (pořek.); – ve věži straší d.; citovat duchy (ve spiritismu); vyvolávat duchy, přen. mluvit o něčem nepříjemném předčasně, strašit možností, že nastane něco nepříjemného; hodina duchů (kniž.) půlnoc; plíží se, chodí jako d. tiše; to mu našeptal zlý d.; posedl ho zlý d. zloba se ho zmocnila; nevěř na duchy (ob.) nevěř tomu, mýlíš se 3. (j. 3., 6. jen -u, 4. -a; 1. mn. -ové) duševní schopnosti; nadání, důvtip, inteligence, talent; osoba nadaná nevšedními duševními vlastnostmi; osobnost: mít ducha; vynikat duchem; mít kritického ducha; mít obchodního ducha smysl pro obchodování; nemá to mnoho ducha za mnoho to nestojí; – tvůrčí d.; přední duchové národa 4. statečnost, odvaha: pozbýt, ztratit ducha; dodat, nabýt ducha; sklesnout na duchu 5. (4. j. -ch, -cha) (čeho) obecné označení pro soubor výrazně se projevujících vlastností; podstata, povaha, charakter: d. národa; pochopit, poznat d., ducha doby; d. novin; D. Národních novin Karla Havlíčka Borovského 6. (čeho) celkový ráz, smysl, podstata: d. zákona; d. přátelství, shody, nenávisti; vnést do něčeho nový d. n. nového ducha; práce bez ducha bez hlubšího smyslu; jít s duchem času s pokrokem †7. (4. j. ducha, duch) dech: stýskat si na d.; sotva ducha popadat;... že se kralevicovi d. tajil (Erb.); vzduch boží d. (pořek.) 8. zhrub. (obyč. mn.) plyn z konečníku; větry: pouštět duchy; zhrub. vypadat jako z kozy d. špatně