duha, -y ž. 1. světelný oblouk na obloze tvořený barvami slunečního spektra (vzniklého rozkladem slunečních paprsků při dešti): přestávalo pršet, na obloze se rozklenula d.; d. hlavní; d. vedlejší (s opačným pořádkem barev); přen. d. míru mír; d. pije vodu bude pršet; expr. pít jako d. mnoho 2. též duga (v rus. prostředí) část koňského postroje, dřevěný oblouk pnoucí se od jedné oje k druhé: svých koní trojku bělohřivou pod pestrou dugou v půlkole (Čech); zdrob. k 2 *doužka, -y ž.