dva čísl. zákl. (ž. a s. dvě, 4. m. dva, ž. a s. dvě, 2. a 6. m., ž. i s. dvou, 3. a 7. m., ž. i s. dvěma) 1. označuje počet 2: jedna a dvě jsou tři; dva a půl litru mléka; z dvou a půl kg mouky; dvě a půl hodiny; dva a čtvrt kilogramu jablek; dva bratři; měla dvě dcery; dvě desítiletí; jeden ze dvou plánů; román o dvoudílech; stát dvěma dlouhými řadami; je tomu dvě stě let; přišel až ve dvě ve dvě hodiny; učil psa chodit po dvou po dvou nohách; šli dva a dva ve dvojicích; pracovat, jíst, pít za dva dvojnásobně, velmi mnoho; ob. jeden (stojí, je) za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou jsou oba stejní, ale žádný nestojí za mnoho; sedět na dvou židlích, mít dvě želízka v ohni jednat obojace, obojetně; být ve dvou ohních, mezi dvěma ohni mít nesnáze, těžké postavení, ať se rozhodne tak či onak; nelze sloužit dvěma pánům najednou konat dvě zcela různé činností současně a s úspěchem 2. těsným spojením se sousedními číslovkami vyjadřuje přibližnost: jeden dva hosté dopíjeli kávu asi dva; rozuměl sotva dvě tři slova několik málo; přijde za dva (za) tři dny; také bez čísl. jeden, jen s podst. jménem: rok dva to konečně vydržíš; rozl. od spojení volného (s čárkou): čekám dva, nejvýše tři dny; vypil snad jeden, možná i dva půllitry 3. ve spoj. s někt. podst. jmény (jako např. slovo, krok) vyjadřuje neurčitý malý počet; málo: Dvě slova o baletu (Ner.); bydlí dva kroky odtud zcela blízko; bude tu za dvě minuty velmi brzo; dvakrát čísl. nás. příslovečná: užívat lék d. denně; složit zkoušku na d. (ps. též nadvakrát) ve dvou částech; d. měř, jednou řež (přísloví) důkladně přemýšlej, nežli začneš jednat; ob. neměla ho d. ráda nijak příliš mnoho; není mi d. dobře příliš dobře; d. se mi do toho nechce; expr. je toho d. do huby málo; druhý čísl. řad. v. t.; dvojí čísl. druh. v. t.: polovina, -y ž. v. t.; dvojka, -y ž. v. t.