genitiv [-nytý-] (zř. zast. genetiv), -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) jaz. v mluvnici čes. jazyka pád na otázku koho, čeho, vyjadřující hlavně neshodný přívlastek, řidč. předmět u někt. sloves; druhý pád: g. předmětový; g. záporový; g. přivlastňovací, celkový ap.; genitivní [-ty- i -tý-] příd.: g. koncovka; g. vazba