hřebík (nář. řebík), -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) tenký kolíček, většinou kovový, na jednom konci zašpičatělý, na druhém opatřený hlavičkou: h-y kované, lisované; ocelové, mosazné h-y; obuvnické, čalounické h-y; starý rezavý h.; sbít něco h-y; zatlouci h. do zdi, do bedny; h. v botě; roztrhnout si oděv o vyčnívající h.; má vlasy jako h-y tvrdé, nepoddajné; h. do rakve něco, co ukracuje život; vědět o každém h-u o každé maličkosti patřící k něj. majetku; do posledního h-u úplně, vše; expr. pověsit něco (studie, řemeslo) na h. zanechat toho, přestat se tím zabývat; trefit, udeřit h. na hlavičku (zř. do hlavičky) vystihnout n. uhodnout něco, najít správné řešení, učinit vhodný zásah; to nevisí na h-u není kdykoli pohotově, dosažitelné; (půjdu) i kdyby h-y padaly, pršely za každého počasí, za všech okolností; má hlad, že by h-y polykal velký; každý h. se před ním třese je známý zloděj; ob. chodit jako po h-ách (Rais) rozčileně; neklidně; být jako na h-ách (Svět.) (čast. na jehlách, na trní) neklidný, netrpělivý, nedočkavý; zdrob. hřebíček v. t.