hřib, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -ech, expr. též 2., 4. j. -a) 1. chutná jedlá houba s pevnou dužninou a kloboukem zbarveným nejč. hnědě: nalézt h.; zdravý, statný jako h.; přen. starý, šedivý h. stařec zdravě vypadající; bot. rod Boletus: h. smrkový; h. hořký; h. kovář; h. koloděj; h. satan; h. kříšť 2. nář. hřib, hříb starosvětský slovácký způsob rovného zastřižení vlasů (u mužů) nad čelem: vlasy do hříbu sčesané (Mrš.) 3. v publ. spoj. atomový h. mrak z atomového výbuchu (mající charakteristický hřibovitý tvar); zdrob. hřibek, hříbeček v. t.