hůl, hole ž. 1. tyč k podpoře při chůzi, k bití, na obranu, vyprašování, ke hře ap.: turistická, vycházková h.; dubová, bambusová h.; pastýřská h.; myslivecká podpěrná h. k založení ručnice při střelbě; lyžařská h.; golfová h.; hokejová h.; ovládat techniku hole; bílá h. slepecká; chodit s holí, o holi; deštník v holi, deštníková h.; opírat se o h.; těl. šerm holí krátkou; přijít na žebráckou h. na mizinu; lámat (hned) nad někým h. ztrácet důvěru v jeho nápravu n. přestávat věřit v jeho schopnosti, dělat nad ním kříž; kdo chce psa bít, vždy si h. najde (pořek.) důvod k pronásledování se snadno najde; zhrub. brát někoho na h. šidit ho o peníze, nakládat s ním bezohledně; ob. lítá jako hadr na holi rychle se pohybuje z místa na místo (zprav. pro mnoho povinností, práce); ten člověk je hadr na holi nestálý, názorově nepevný 2. odznak hodnosti: biskupská h. berla; maršálská h.; zdrob. hůlka, hůlčička, hůlečka (*holička, Kubín), -y ž.: má ruce jako hůlky hubené