harfa, -y ž. (2. mn. harf) (z něm.) 1. hudební nástroj s nestejně dlouhými strunami, upevněnými v rámu přibližně lichoběžníkového tvaru, rozezvučovaný drnkáním oběma rukama: zvuk harfy; hra na harfu; chodit s harfou; Eolova, Aeolova harfa strunový nástroj rozezvučovaný větrem; přen. zvuky básníkovy harfy verše 2. věc podobná harfě: harfy na sušení sena druh sušáků; h. na řezání másla; žel. rovnoběžné koleje, které ústí do jedné koleje hlavní; potrav. slang. obraná žebra se zbytky masa; zdrob. harfka, -y, expr. harfička, -y ž.; harfový v. t.