hezký příd. (2. st. -zčí) 1. vzbuzující libost svým vzhledem, průměrně krásný; pěkný: h-é děvče; h-é koťátko; h-á váza; h. byt; h-á píseň; h-é počasí 2. vzbuzující uspokojení svou hodnotou, mravně nezávadný, takový, jaký má být; náležitý, pěkný: má h. prospěch; dostat h-é místo; mít h. plat; samé h-é vlastnosti; to je od vás h-é; to by nebylo h-é slušné; dělat se h-m 3. expr. dosti veliký; značný, pěkný, slušný: h. kousek cesty; h-é peníze; h. dluh; přísl. hezky, hezce v. t.; podst. hezkost, -i ž.