hlas, -u m. (6. j. -e, řidč. -u) 1. zvuk vydávaný lidskými mluvidly: mužský, ženský, dětský h.; jasný, pronikavý, zastřený h.; hluboký, vysoký h.; příjemný altový h.; mluvit tlumeným hlasem; h. jako z hrobu, hrobový temný, hluboký, h. jako zvon jasný, zvučný; bez hlasu tiše, mlčky: mít (nemít) h. umět, neumět zpívat; zvýšit h., přen. promluvit naléhavě, rozčileně, bibl. h. volajícího na poušti marně, bez odezvy hlásaný názor, požadavek 2. zvuk vydávaný některými zvířaty n. věcmi: ptačí h.; hrdliččin h.; psí h.; h. zvonu; h. varhan; h. houslí; h. hodin; psí h. do nebe nedojde (pořek.) nízká pomluva se nedotkne čestných lidí; mysl. štěkot psa, vydávání 3. hud. jedna ze zvukových složek hudební skladby; její notový zápis, part: první, druhý h.; rozpisovat hlasy; rozdat hlasy 4. projev mínění, názoru ap.: ozývaly se hlasy odporu; kritické hlasy; varovný h.; h. lidu; (po)zvednout h. projevit své mínění (i důrazné) 5. podvědomý příkaz, podvědomé nucení: h. krve, srdce; h. rozumu, citu, vášně; h. povinnosti (Jir.) 6. ob. zpráva n. mínění šířené vyprávěním; pověst: je, šel o tom (jeden) h. obecné mínění; dát něco do hlasu rozhlásit; přišlo do hlasu rozneslo se 7. rozhodnutí jednotlivcovo při hlasování; hlasovací právo: odevzdat h.; dát h.; platný h.; schváleno všemi hlasy, většinou hlasů; – mít jen poradní h.; expr. zdrob. k 1-3 hlásek, -sku (6. mn. -scích), hláseček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.; v. též hlasem