Nalezeno 20 heslových statí.

bezpohlavní

, řidč. bezpohlavný příd. nemající pohlaví: b. typ; přen. expr. neosobitý, nevyhraněný, neurčitý, ne…

dvojpohlavní

příd. biol. mající oboje pohlavní znaky; obojpohlavní, bisexuální, hermafroditický; podst. dvojpoh…

hlavní

příd. 1. nejdůležitější, nejvýznamnější, nejvýznačnější (op. vedlejší): h. uzávěr vodovodu; h. vchod…

†hlavník

, -a m. (6. mn. -cích) náčelník, vůdce: h. bojovníků (Jir.)

hlavník

I, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) řem. bednářský hoblík k orovnávání čel dužinových hlav, orubník, p…

jednopohlavní

, jednopohlavný příd. mající znaky jen jednoho pohlaví: bot. j-ý květ v němž jsou buď jen tyčinky, n…

mezipohlavní

příd. 1. odb. jevící znaky obou pohlaví; intersexuální: m. typ 2. týkající se vztahu mezi pohlavími:…

močopohlavní

příd. anat. ústrojí m. orgány pohlavní, ledviny a odvodní cesty močové

nadhlavník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) hvězd. bod, v kt. tížnice protíná oblohu nad hlavou pozorovatele; z…

nadhlavníkový

příd. k nadhlavník: n-á vzdálenost hvězdy

náhlavní

příd. jsoucí na hlavě: n. kukla; sděl. tech. n. sluchátko přidržované k uchu pružinou

náhlavník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) zeměd. náhlaví

nepohlavní

příd. jiný než pohlavní: biol. n. rozmnožování bez účasti pohlavních buněk; bot. n. fáze, generace č…

obojpohlavní

, oboupohlavní (*obojpohlavný, *obou-) příd. biol. mající orgány a znaky obou pohlaví; dvojpohlavní,…

podhlavník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. matracový klín v hlavách lůžka: matrace s p-em 2. řidč. (nář. té…

pohlavní

příd. 1. týkající se pohlaví (ve význ. 1): p. dospělost; biol. p. buňka určená ke kopulaci; p. buňka…

prvopohlavní

příd. biol. p. buňka embryonální základ pohlavních buněk

různopohlavní

, různopohlavný příd. bot. r-á rostlina mající jednopohlavné květy (např. vrba); podst. různopohla…

úhlavní

(†ouhlavní Havl.) příd. 1. zapřisáhlý, nesmiřitelný, zavilý: ú. nepřítel, protivník, odpůrce †2. hla…

záhlavní

příd. k záhlaví 1-3: sport. z. chvat (v řecko-římském zápase) úchop záloktím za týl; – výr. z. čelo …