ho, , hoho, hohó, hohoho citosl. 1. vyjadřuje překvapení, podiv, podráždění, nevoli, nedůvěru, nesouhlas, odmítnutí, odpor, hrůzu, leknutí; oho: hó, napadlo nám sněhu (Šrám.); ho, nech modlení skoč a pojď (Erb.), ho, ho! Jenom ne tak zprudka, panáčku (Tyl); hó, strašlivě mi, paní, hráš! (Erb.), ho ho ho... pomalu! (Staš.); hoho, panáčku! div a div! kdo by pomyslil jaktěživ? (Erb.), hohó, svate s vojnou již mnoho nebude! Mám jí dosyta (Jir.) 2. označuje zvuky při smíchu, posměch; haha: "Hoho!" smáli se mu pacholci (Erb.): a což tohle jméno, koukejte: Matěj Pazourek, kolář... Proč ne Pazourek, hohoho (Šrám.)