hoch, -a m. (6. mn. -ších) 1. nedospělá n. dospívající osoba mužského pohlaví; chlapec; mladík, mládenec: narodil se jim zdravý h.; hoši hráli kuličky; dvacetiletý h.; h. jako panna, jako prut, jako oheň; čistý to h., ten Toník (Něm.) 2. expr. (v důvěrném hovoru) muž vůbec; chlapec: naši hoši se drželi (o vojácích v boji, sportovcích v zápase ap.); všichni hoši z našeho podniku; dragouni, malovaní hoši; stařenka povídala manželovi: "Stárnu, hochu" 3. milý, mládenec, chlapec: nemá dosud hocha; dívky a jejich hoši, se svými hochy; zdrob. k 1 a 2 hošík, -a (6. mn. -cích), hošíček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích), expr. též hošek, -ška (mn. 1. -škové, 6. -šcích), hošánek, hošínek, -nka (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích) m.