houba, -y ž. (2. mn. hub) 1. (nář. též huba) bot. houby skupina bezcévných nezelených rostlin vyživujících se organickými látkami (plísně, houby vřeckaté, houby stopkovýtrusné, lišejníky), Fungi 2. dužnatá plodnice hub vřeckatých a stopkovýtrusných: jedlé, nejedlé, jedovaté houby; jít na houby; sbírat houby; sušené, nakládané hříbky a jiné houby: domy vyrůstaly jako houby po dešti velmi rychle: být ještě na houbách, chodit ještě po houbách (o člověku) nebýt ještě na světě: to ty nepamatuješ, to jsi byl ještě na houbách 3. dřevomorka (bot.): v podlaze je h.; mají tam houbu 4. vodní živočich žijící v trsech; zool. houby živočišný kmen Porifera: h. sladkovodní; h. mycí; h. koňská 5. (mycí) h. pórovitá, vodu sající rohovitá schránka houby mycí n. houby koňské; její gumová náhražka, používaná při mytí: mýt se, utírat tabuli mokrou houbou; pije, je žíznivý jako h. velmi 6. jakýkoli nepravidelný dužnatý nádor na těle rostlin vyvolaný různými příčinami (např. růžová houba na šípku, bouchoře na švestkách); h. u skotu aktinomykóza (zvěr.) 7. věc tvarem n. i jinak připomínající houbu ve význ. 5 n. 2: drátěná h. drátěnka na mytí nádobí; řidč. h. na spravování punčoch a ponožek hříbek, chem. kovová h. kov ve stavu velmi jemného rozptýlení: platinová h.; zdrob. houbička (nář. hubička), -y ž.: příd. houbičkový: expr. h-á omáčka; hubka v. t.