housle (nář. husle, Něm., Hál. aj.), ž. pomn. 1. smyčcový hudební nástroj o čtyřech strunách, z nichž nejnižší je g a ostatní vždy o kvintu vyšší: celé, tříčtvrteční h.; rozladěné h.; hrát na h.; pouzdro na h.; koncert pro h. a orchestr; hrát první (druhé) h. první (druhý) part, přen. mít vedoucí (podružnou) úlohu (v něj. jednání ap.); přijít k něčemu jako slepý k houslím mimoděk, náhodou, bez přičinění 2. hist. dřevěné mučidlo s třemi děrami (jednou pro krk a dvěma pro zápěstí): natahovat na houslích; zdrob., též expr. housličky (nář. husličky, A. Mrš., Hol. aj.), -ček ž. pomn.