Upozornění: je zobrazeno pouze prvních 500 z 544 nalezených heslových statí.

antracén

, anthracen [-cén], -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) aromatický uhlovodík vyráběný z kamenouhelného d…

*bachranatý

, *bachrnatý příd. bachratý: bachranatý deštník (Ner.); přísl. *bachranatě; podst. *bachranatost

bachratec

, -tce m. expr. bachratý člověk

bachratěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se bachratým; bachratit se: řepa bachratěla; *bachratěti se ned. jevit s…

bachratina

, -y ž. expr. věc bachratého objemu: b. lodi; b. zvaná lenoška

bachratiti se

ned. (3. mn. -í) 1. stávat se bachratým; bachratět: chléb kyne a bachratí se 2. jevit se bachratým:

bachratý

příd. expr. mající velké břicho n. vůbec kulaté tvary; tlustý: b. pekař; b. ranec; b-á kniha, peřina…

Bělehrad

, -u m. (6. j. -ě) hl. město Jugoslávie; Bělehraďan, -a m. (1. mn. -é) (Bělehraďanka, -y ž.); bělehr…

bezhraničný

příd. kniž. nemající n. neznající hranic; neomezený, nesmírný: b. prostor, čas; b-é nadšení; b-á upř…

*bezochranný

[bes-o- i bezo-] příd. nemající ochranu: b-é dítě (Vrchl.)

bezvýhradný

příd. jsoucí bez výhrad; naprostý: b-á poslušnost, moc, láska, radost; b. vztah zcela oddaný; přís…

*bůhchraň

přísl. v expr. spoj. až b. velice mnoho: otrhaný až b. až hrůza; v. též bůh

Buštěhrad

, -u m. (6. j. -ě) obec v Čechách; buštěhradský příd.

Cařihrad

, -u m. (6. j. -ě) dř. název Istanbulu, Konstantinopol; cařihradský příd.

čachrařiti

ned. (3. mn. -í) hanl. (s čím; čím; ~) provádět čachry: č. se sklizní je sabotáž; hokynařit, kramaři…

*čarohra

, -y ž. čarovně krásná hra (Pujm.)

čechrací

příd. určený k čechrání: text. č. stroj čechradlo

čechrač

, -e m. dělník pracující na čechrání bavlny, vlny ap.

čechradlo

, -a s. (2. mn. -del) text. stroj na čechrání bavlny, vlny ap.; čechrací stroj

čechrati

ned. (1. j. -ám) (co) 1. nadzdvihováním oddělovat, uvolňovat, co je slehlé, udusané; natřásat, cucha…

čechratka

, -y ž. (2. mn. -tek) 1. hnědavě zbarvená lupenatá houba s kloboukem na okraji naspod zatočeným; čec…

čechravý

příd. k čechrati: č. vítr

činohra

, -y ž. (2. mn. -her) 1. divadelní hra, v níž herci mluví, převážně vážného rázu, bez tragického roz…

čtyřhra

, čtyr-, -y ž. (2. mn. -her) sport. hra dvou dvojic proti sobě (v tenisu, stolním tenisu a odbíjené)…

čtyřhran

, čtyr-, -u m. (6. j. -u) 1. (též čtver-) čtyřúhelník: č. okna; domy stavěné do č-u 2. čtyřboký jehl…

dlouhohrající

příd. d. gramofonová deska upravená pro 33 1/3 otáčky za minutu

dohra

, -y ž. (2. mn. -her) 1. konečná část divadelní hry n. hudební skladby: tragédie o dvou dějstvích a …

dohrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (~; co) přestat hrabat; dokončit hrabání: pes dohrabal a vyskočil;…

dohrabávati

, dohrabávati se, dohrabovati, dohrabovati se ned. k dohrabati, dohrabati se, dohrábnouti, dohrábnou…

dohrabovati

, dohrabovati se v. dohrabávati, dohrabávati se

*drsnohranný

příd. mající drsné hrany; přen. hrubý, neotesaný: d-á bytost (Čech)

dvouhra

, -y ž. (2. mn. -her) sport. hra dvou hráčů proti sobě, zejm. v tenise; singl

dvojhrazdí

, s. těl. dvě hrazdové žerdě nad sebou

hra

, -y ž. (2. mn. her) 1. činnost, zejm. dětská, konaná pro zábavu, často soutěživá: dětská h.; h. s m…

hrab

v. habr

hrabací

příd. určený k hrabání: h. nářadí; h. stroj; soustava h-ch prutů

hrabač

, -e m. (hrabačka v. t.) kdo hrabe: louka se hemží sekáči a h-i; – expr. h. zlata hrabal 1

hrabačka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. k hrabač: h-y nestačily sekáčům hrabat 2. stroj na hrabání: travní žačky a …

hrabadlo

, -a s. (2. mn. -del) nářadí k hrabání, shrabování, odhrabování: shrabovat h-y sníh s kluziště

hrabal

, -a m. (1. mn. -ové) (hrabalka v. t.) expr. 1. kdo hrabe, hromadí majetek; chamtivec, mamonář 2. kd…

hrabalka

, -y ž. (2. mn. -lek) 1. expr. k hrabal 1; mamonářka 2. drobná vosa stavějící si hnízda ve vyhrabaný…

hrabaniště

, s. (2. mn. -šť) zeměd. místo v kurníku, na něž se sypou plevy s částí krmiva, aby slepice mohly…

hrabanka

, -y ž. shrabané zbytky obilí na poli; shrabky, pohrabky; spadlé, uschlé větve stromů a keřů, uschlá…

hrabánkovati

ned. mysl. (o srnčí zvěři) odhrabávat, rozhrabávat předními běhy půdní pokrývku (mech n. sníh)

hrabati

ned. (1. j. -u, rozk. hrab, -ej, přech. přít. -aje) 1. (co) zvl. nářadím, rukou n. jinak shrnovat do…

hrabátko

I, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) expr. 1. zdrob. k hrabě: ulovit nějakého barónka nebo h. (Šmil.) 2.

hrabátko

II v. rabátko

hrabavý

příd. 1. k hrabati: h. kůň často hrabající; zeměd. h-á drůbež rozhrabávající půdu při hledání potrav…

hrabě

, -te m. (zast. s., Klicp. aj.) (mn. 1. -bata, 2. -bat s.) (z něm. zákl.) 1. hist. představitel král…

hrábě

, hrabí ž. pomn. (mn. 3. hrábím, 6. hrábích, 7. hráběmi) ruční nářadí na hrabání: ženy s h-mi na ram…

hraběcí

(†hraběcký) příd. k hrabě: h. titul, erb, korunka; h. rodina; h. kočí; jet po h-cku (Wint.)

hraběnka

v. hrabě 2

hrabice

, -e ž. 1. příčka s kolíky u hrabí 2. kosa s dřevěnými kolíky zasazenými do kosiště k zachycování ob…

hrabicový

příd. k hrabice: ručičky jako h-é hůlky (Olb.); tech. opatřený hrabicemi: h. transportér

hrabička

, hrabičky v. hrabice, hrábě

hrabičný

příd. k hrabice: zeměd. h-á kosa dlouhá kosa do hrabice

hrabina

, hrabinka v. hrabě 2

hrabiště

, -ě (2. mn. -šť) (nář. hrabisko, -a) s. násada hrabí: opřít se o h.

†hrabiti

ned. (3. mn. -í) (co) hrabat, loupit: h. zlato (Staš.): h. dům, kraj

hrabivec

, -vce m. hrabivý člověk; chamtivec, hamižník, mamonář: sedlák byl tupý h.

hrabivý

příd. nemírně hromadící majetek; chamtivý, hamižný, mamonářský: h-í kořistníci; h. úředník; h-é ruce…

hrabky

, hrábky v. hrábě

hrable

, ž. pomn. (ve vorařství) brlení užívané při plavení polenového dříví

hraboš

, -e m. drobný hlodavec nahnědlé barvy s krátkým ocáskem, podobný myši; zř. přen. expr. hrabivý člov…

hraboší

příd. vlastní hrabošům: h. hlava

hrabošský

příd. k hraboš: zř. přen. expr. kořistný, hrabivý: kapitál s h-mi pařáty (Maj.)

-hrabovati

jen s předp.: v. hrabati

hrabový

v. habrový

hrabský

příd. 1. týkající se hrabství: správa h-á rozdělení na hrabství; h-á pravomoc nad hrabstvím(i) †2. h…

hrabství

, s. 1. hist. správní území patřící pod pravomoc hraběte; ve Velké Británii dosud územní správní …

†hrabstvo

, -a s. (2. mn. -tev) 1. hrabství 2: povýšení na h. 2. hrabata: pluk hrabstva zbrojeného

hrací

příd. sloužící, určený k hraní: h. plocha, stolek: h. doba po kterou se hraje: h. karty; h. známka; …

hračičkář

, -e m. expr. kdo si rád hraje, kdo se rád zabývá titěrnostmi a malichernostmi; hračkář: směšný h.

hračičkářství

, s. expr. malicherné pohrávání, malicherné jednání: citové h., práce zbytečná, připomínající sko…

hračka

, -y ž. (2. mn. -ček) 1. předmět, věc ke hraní: dětské hračky, výroba hraček; lidové hračky; mechani…

hračkárna

, -y ž. (2. mn. -ren) výrobna hraček

hračkář

, -e m. (hračkářka, -y ž.) 1. výrobce hraček 2. expr. kdo si rád hraje; kdo se rád zabývá titěrnostm…

hračkařiti

ned. (3. mn. -í) expr. zabývat se malichernostmi: věda ve své odloučenosti od života lidu se stávala…

hračkářský

příd. k hračkář: h. průmysl; h-é boudy hračkářů: zůstat dětinský a h. hravý: h-é básně malicherné, h…

hračkářství

, s. 1. výroba hraček; obchod s hračkami: lidové h.; – nakupovat v h. 2. expr. malicherné hraní, …

hračkovitý

příd. mající ráz hračky; zprav. přen. malý: h. vláček (Maj.); h-é jeviště; přísl. *hračkovitě

hrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) 1. (v starověku a středověku) opevněné sídlo panovníků n. šlechticů: starý, k…

hradba

, -y ž. (2. mn. -deb) 1. (často mn. hradby) opevnění: města byla obehnána h-mi; zděné hradby; někdej…

hradbový

příd. k hradba: h. vůz

†hradčan

, -a m. (zprav. mn. hradčané) obyvatel n. obhájce hradu (Tomek)

Hradčany

, -čan m. pomn. 1. (dř.) osada, (dnes) část Prahy přilehlá k Pražskému hradu 2. Pražský hrad: panorá…

hradební

(†hradebný) příd. k hradba 1: h. zeď, věž; h. příkopy pevnostní; h-é umění, stavby (Jir.)

*hradebnický

příd. týkající se stavby hradeb: h-é práce

*hradebnictví

, s. stavění hradeb, opevňování (Jir.)

hradec

, -dce m. zast. zdrob. k hrad; (v názvech obcí) Hradec: H. Králové, Jindřichův H., Levý H. aj.; hrad…

hradicí

příd. sloužící k hrazení: h. zařízení; stav., vod. h. těleso (u jezu); h. stěna; piv. h. přístroje k…

hradidlo

, -a s. (2. mn. -del) stav., vod. vodorovný trámec k hrazení vody

hradidlový

příd. k hradidlo: stav., vod. h. jez

hradisko

, -a s. (mn. 2. -sk, -sek, 6. -scích, -skách) zast. hradiště; (v názvech obcí) Hradisko: Klášter H. …

†hradišťan

, -a m. (1. mn. -é) usedlík na hradišti; Hradišťan, -a m. (Hradišťanka, -y ž.) obyvatel Hradiště, …

hradiště

, s. (2. mn. -šť) 1. zast. menší hrad, tvrz; (v názvech obcí) Hradiště: Uherské H., Mnichovo H. 2…

hradištní

příd. k hradiště: archeol. h. doba, období; h. kultura, keramika

hradišťský

v. hradiště

hraditi

ned. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. vojensky opevňovat, opatřovat hradbou: hrazené město 2. opatřova…

hradítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) tech. jednoduché uzavírací ústrojí žlabu n. kanálu: mřížové h.

hradlař

, -e m. (hradlařka, -y ž.) železniční zaměstnanec obsluhující hradlo

hradlařský

příd. k hradlař: h. domek

hradlo

, -a s. (6. j. -e, -u) žel. dopravna na širé trati pro řízení a zabezpečení sledu vlaků; blokovací p…

hradlový

příd. k hradlo: žel. h-é zařízení, vedení, stanoviště; h. přístroj; h-á linka, skříň, zarážka; stav.…

hradní

příd. k hrad, Hrad: h. nádvoří, násep, věž, brána, kaple; h. pán, paní; h. stráž; h. skupina, politi…

hradní

I, -ho m. hist. správce hradu; hradník, hradský

hradník

, -a m. (6. mn. -cích) hist. správce hradu; hradní, hradský

†hradný

příd. 1. hradní: h-á věž (Svět.): h-á brána 2. hrazený, ohrazený; ohrazující: h-é město (Heyd.); h-é…

*hradný

I, -ého m. hradník (Pal.)

hradovitý

příd. připomínající svou podobou hrad: h. palác (K. Čap.): h-á budova, stavba

hradový

příd. 1. poněk. zast. k hrad: h-é zdi hradní; h-é budovy (Jir.) hradu; hist. h-á ústava župní 2. k h…

hradský

příd. 1. k hrad; hradní: h-á brána, věž, síň; h-é zřízení župní 2. (sloven.) nář. h-á cesta (hlavní)…

hradský

I, -ého m. 1. hist. správce hradu; hradní, hradník †2. hradští, -ských m. mn. obyvatelé hradu: h. ne…

hrady

v. hrad 3

hrachor

, -u m. polní, lesní n. pěstovaná rostlina s hrozny květů různých barev, někdy vonných; bot. rod Lat…

hrachovec

, -vce m. miner. odrůda aragonitu s typickou hrachovitou strukturou; pisolit

hrachovina

, -y ž. 1. hrachová nať n. sláma: okno bylo ucpáno h-ou (Jir.): mít v hlavě h-u (čast. slámu) být …

hrachovinový

příd. k hrachovina: h. vích (R. Svob.)

hrachoviště

, s. (2. mn. -šť) pole oseté hrachem

hrachovitý

příd. připomínající hrách: bot. vikev h-á

hrachovka

I, -y ž. (2. mn. -vek) malý mlž s kulovitými lasturami; zool. rod Pisidium: h. obecná

hrachovka

II, -y ž. (2. mn. -vek) ob. hrachová polévka

hrachový

příd. k hrách: h. květ, lusk; h-é zrnko; h-á kaše, polévka; přen. zř. h-é slzy velké jako hrách; zoo…

hrachůvkový

příd. k hrachůvky: h-á výšivka (Preis.)

hrachůvky

, -vek ž. pomn. nár. druh moravského lidového prolamovaného vyšívání

-hran

druhá část složeného podst. jm. vyjadřující, že něco má tolik hran, kolik udává část první (šestihra…

hráň

, hraň, hráně, -ně ž. 1. nář. hranice: h. dříví, horn. hráň, hráně krátké trámy n. ocelové tyče přel…

hrana

I, -y ž. ostrý styk dvou ploch; ostrý kraj předmětu: h. stolu, lavice, postele, bedny, kameny s ostr…

hrana

II, -y ž. (často pomn. hrany, hran ž., řidč. hrana, hran s.) vyzvánění za zemřelého po poledni ve dn…

hranáč

, -e m. (neživ.) expr. hranatý předmět: žulové h-e (Rais), hist. (v mincovnictví) čtvercový odražek …

hranař

, -e m. sklářský dělník zaměstnávající se broušením ploch na skleněných předmětech

hranařský

příd. k hranař: h. stroj; h-á práce

*hranatec

, -tce m. expr. člověk velké a kostnaté postavy, hranáč (živ.)

-hranatěti

jen s předp.: z-

*hranatiti se

ned. (3. mn. -í) být hranatý, vynikat hranami: pěsti se hranatily jako kladiva (Vanč.) ○ předp. z- s…

hranatý

příd. 1. mající hrany n. ostré úhly (obrysy) (op. oblý, okrouhlý, kulatý): h. stůl, h-é dláždění; h-…

hranec

, -nce m. geol. valoun tvrdé horniny obroušený vátým pískem do několika ploch s vyniklými hranami

hranečník

v. hraničník, -u

hraní

, s. zř. hračky (Jir.); v. též hráti

hranice

, -e ž. 1. narovnaná hromada něčeho, zprav. dříví: narovnat h-i; h. dříví, prken; zapálit h-i; Mistr…

*hraničák

, -u m. nář. hraniční znamení, mezník, hraničník: dub h. (A. Mrš.); *hraničák, -a m. strážce hrani…

hraničář

, -e (†hraničár, -a) m. (hraničářka, -y ž.) 1. obyvatel pohraničí, hist. obyvatel bývalé Vojenské hr…

hraničářský

(†hraničárský, Ner.) příd. k hraničář: h. lid; h-á škola; h. prapor; h-čarský hejtman (Jir.)

hraničiti

ned. (3. mn. -í) 1. (s kým, s čím; nespr. nač) mít společné hranice, stýkat se hranicemi; sousedit:

†hraničkář

, -e m. příslušník pohraniční (finanční) stráže (Jir.)

hraniční

(†hraničný) příd. k hranice 1. tvořící hranici nějakého území; jsoucí na hranicích; pohraniční: h. č…

hraničník

, hranečník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) hraniční kámen n. vůbec předmět označující hranice (obec…

-hraničovati

jen s předp.: o-, roz-

*hranina

, -y ž. hranice 1: v širém poli na podolí plamenem hoří h. (Erb.)

hraniti

ned. (3. mn. -í) 1. (co) zpracovávat do hran, hrany na něčem ořezávat, osekávat: h. dříví, hranění k…

-hranný

druhá část složeného příd. jm. vyjadřující, že něco má takový počet n. tvar hran, jak udává část prv…

hranol

, -u m. (6. j. -u, -e, 6. mn. -ech) 1. geom. mnohostěn, jehož dvě rovnoběžné podstavy jsou shodné mn…

hranolec

, -lce m. geom. mnohostěn, jehož dvě rovnoběžné podstavy jsou mnohoúhelníky a pobočné stěny trojúhel…

hranolovitý

příd. tvarem podobný hranolu: h-á věž, h. tvar; h-é schody; přísl. hranolovitě: h. broušená čočka

hranolový

příd. k hranol: h-á konstrukce; h. pilíř mající tvar hranolu; fyz. h. dalekohled jehož podstatnou čá…

hranoměr

, -u m. miner. krystalografický goniometr

hranostaj

, -e m. malá šelma na zimu bělající, jejíž zimní kožešinka je tzv. hermelín; zool. h. obecný Mustela…

hranostajník

, -a m. (6. mn. -cích) malý motýl, jehož housenky žijí na vrbách n. na bucích; zool. rod Cerura a St…

hranovati

ned. (co; ~) sklář. brousit do hran: h. sklo; ozdobně h.

-hraňovati

jen s předp.: o-, vy-, vy- se, z-, za-

hranový

příd. k hrana: stav. tlak h. na hranu

hranůlkový

v. hranol

hrant

, -u m. (z něm.) nář. dobytčí žlab, koryto (A. Mrš.)

hrany

v. hrana II

hraný

příd. 1. takový, jehož díla jsou hrána (ve význ. 4, 5): nejhranější autor, skladatel 2. h. film v kt…

*hratelný

příd. hodící se k hraní, dající se hrát: krásně h. klavírní výtah (Lid. nov.); podst. *hratelnost,…

hravý

příd. 1. k hráti 1; rád, často n. stále si hrající: hravé kotě, dítě 2. lehký, snadný: h-m způsobem …

hrazda

, -y ž. těl. vodorovně upevněná tyč (žerď) sloužící jako tělocvičné nářadí: visutá h. jejíž žerď je …

hrazdař

, -e m. těl. kdo cvičí na hrazdě

hrazdový

příd. k hrazda: h-á žerď

hrazení

, s. 1. hradba, ohrada, plot: dřevěné h.; bojovníci husitští ztekli naráz h. (L. Steh.): sport. z…

-hrazovati

jen s předp.: v. hraditi

*chrabrota

, -y ž. chrabrost (Třeb., Heyd.)

chrabrý

příd. kniž. udatný, statečný: ch. rek, rytíř, vojín; ch-é srdce; ch. čin; přísl. chrabře: ch. bojo…

chramolit

ned. nář. expr. (~; co) lakotit, skrblit, škudlit, škrtit: ch. pro děti; ch. majetek (Jah.) ○ předp.…

chramosta

, -y m. poněk. zast. expr. nešika, nemotora; člověk hubený, slabý: nadala jim hloupých sedláků a ch-…

chramostejl

(*chramostýl), -a m. (1. mn. -ové) 1. poněk. zast. hranostaj: kožich ch-y podšívaný; štucel z ch-týl…

*chramostí

, s. chrastí, roští: z plotu zbývalo pouhé ch. (Šlej.); Aninka je jako ch. (Jir.) slaboučká

chramostiti

ned. (3. mn. -í) řidč. chrastit, šramotit: nikde ani hnutí, jenom myška kdesi v tichu chramostila (L…

chramostýl

v. chramostejl

chramstat

ned. ob. expr. (po kom, čem; co) chňapat, sahat po někom, po něčem, chápat se něčeho: kdo oni vlastn…

chramstnout

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, podst. -tnutí) ob. expr. k chramstati: pes chramstl zuby po kosti; ch. …

*chranitel

, *chránitel, -e m. (*chranitelka, *chránitelka, -y ž.) kdo chrání, ochránce: ch-é republiky; ch-ky …

-chraňovati

jen s předp.: v. chrániti

chraplati

ned. řidč. chraptivě mluvit; vydávat chraptivé tóny, zvuky; chraptět: brumlala, kašlala a chraplala

chraplavý

(*chraplivý) příd. k chraplati; chraptivý, ochraptělý: ch-é volání; ch. smích; ch. mikrofon; ch-ivé …

chrapot

, -u m. (6. j. -u) 1. chraptění: zvučný hlas řečníkův přešel v ch.; přen. švarcvaldky v řezavém ch-u…

*chrapotný

příd. chraptivý: ch-é zvuky (Zey.); byl pláčem všecek ch. (Zey.) ochraptělý

chrapoun

, -a m. (*chrapounka, -y ž., Sek.) ob. expr. nadutý sedlák n. venkovan vůbec; křupan; nadutec, hrube…

chrapounský

příd. ob. expr. k chrapoun; nadutý, hrubý, vesnicky neotesaný: ch-á tvář; ch-é móresy; přísl. chra…

chrapounství

, s. ob. expr. souhrn vlastností chrapouna; nadutost, hrubost, neotesanost: selské ch.; nenasytné…

chraptěti

, řidč. chraptiti ned. (3. mn. -í) mluvit zdrsnělým, nezvučným hlasem; přen. vydávat drsný, zastřený…

chraptivý

příd. k chraptěti; (o hlase, zvuku) zdrsnělý a zastřený; chraplavý: ch. výkřik, vzdech, kašel; ch-á …

chrast

, -u m. (6. j. -u), chrast, -i ž. řidč. chrastí, roští, klestí: sbírat suchý ch.; nalámat trochu chr…

chrasta

, chrásta, -y ž. zast. a nář. strup, prašivina: (psíček) měl chrastu (Něm.); copak máte vši anebo ch…

chrastavcový

příd. k chrastavec: ch-á barva odstín fialové, šeříková

chrastavec

, -vce m. luční bylina se strboulem drobných fialových n. bílých květů; bot. rod Knautia: ch. rolní

chrastavka

, -y ž. řidč. obl. nakažlivá vyrážka drůbeže; prašivka, prašivina, svrab (zeměd.)

chrastavý

příd. zast. a nář. strupatý, prašivý: ch-é bandory (Jir.); ch. psík (Něm.), ch-á žába (Sum.) ropucha…

chrastěti

v. chrastiti

chrastí

, s. ulámané n. spadlé suché větve; roští, klestí: jít do lesa na ch.; nůše ch.; topit chrastím;

chrastice

, -e ž. vysoká tráva s chlupatou latou růžových kvítků, rostoucí u vod; bot. rod Baldingera: ch. rák…

chrastina

, -y ž. řidč. křovisko, houština; chrastí: přiblížit se na kraj dubové ch-y; – otep suché ch-y

chrastiti

, chrastěti ned. (3. mn. -í) vydávat chrastot, šramot; chřestit, šustět, šelestit, šramotit: ořechy …

chrastítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) hračka nemluvňat, jíž se chřestí; chřestítko, chřestačka: dát dítěti …

chrastivý

příd. k chrastiti; chřestivý: ch. zvuk rolniček; ch. hlas; přísl. chrastivě: kaménky se ch. sypaly…

chrastot

, -u m. (6. j. -u) rychle za sebou následující duté zvuky způsobované třením n. nárazy drobných věcí…

jindřichohradecký

příd. k Jindřichův Hradec, město v Čechách: j. okres; j. zámek

králohradecký

, kralo- v. královéhradecký

královéhradecký

(†králohradecký, Podl., Klost., Jir. aj., †kralohradecký, Jir., Rais aj.) příd. k Hradec Králové (mě…

lesoochranný

příd. les. týkající se ochrany lesa: l. průzkum

letohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) řidč. (dř.) výstavnější letní sídlo: l. Hvězda; l-y v zahradách; zdrob. let…

levohradecký

příd. k Levý Hradec (obec v Čechách): L-á povídka próza Václava Beneše Třebízského

mezihra

, -y ž. (2. mn. -her) 1. krátká vložka dramatická n. hudební (někdy spojující); intermezzo 1: fraško…

milohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) letohrad: královský m. (Jir.); zdrob. †milohrádek, -dku m. (6. mn. -dcích):…

*milohravý

příd. bás.: m. motýl (Čech); přísl. *milohravě: m. cvrkat (Hál.)

mnohohran

, -u m. (6. j. -u) geom. prostorový útvar s jedním vrcholem, omezený rovinami; mnohohranný příd.: m-…

načechraný

příd. natřesený, načepýřený, rozčepýřený, nakypřený: n-é vlasy; n-é peřiny; přen. n-á řeč ozdobná, a…

načechrati

dok. (1. j. -ám) (co) nadzdvihováním oddělit, uvolnit, co je slehlé, udusané; natřást, načepýřit, na…

nadhraniční

příd. psych. n. útlum kt. se dostavuje při velmi silných podrážděních

nahrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) 1. (co, při důrazu na množství čeho) hrabáním shromáždit (na hroma…

nahrabávati

ned. k nahrabati 1, 2; nahrabovat: n. listí; – n. kopky sena

nahrabovati

ned. k nahrabati 1, 2; nahrabávat: n. žito, seno; n. uhlí na hromadu; – n. kupky sena

náhrada

, -y ž. 1. odčinění, vyrovnání něj. ztráty, dodatečné zaplacení škody; odškodnění (zprav. hmotné): p…

†náhradbí

, s. prostranství na hradbách: pán kamenický z n. se dívá (Čel.)

†náhradí

, s. hradní nádvoří: vzal matku za ruku, vedl na n. (Něm.)

nahraditelný

příd. takový, kterého (který) lze nahradit: každý člověk je n.; těžko n-á ztráta; podst. nahradite…

nahraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) dát odčinění za něj. ztrátu, škodu ap.; odškodnit: n. škodu, ztr…

náhradní

(*náhradný Hol.) příd. jsoucí náhradou; nahrazující, rezervní: n. volno; n. klíč, boty; n. součástky…

náhradnictví

, s. funkce náhradníka; opatření n. zařízení týkající se náhradníka n. náhradníků

náhradník

, -a m. (6. mn. -cích) (náhradnice, -e ž.) osoba, kt. je určena a připravena zastoupit jinou osobu v…

náhradový

příd. k náhrada: práv. n-é řízení o poskytnutí náhrady

nahraný

příd. ob. expr. jsoucí v koncích, nesnázích: už jsou n-í (Konr.); nepřišla jim posila a byli n-í; v.…

nahrazovací

příd. určený, sloužící k nahrazování, záležející v nahrazování; náhradní: n. funkce; peněž. n. úroky

nahrazovati

(nespr. nahražovati, zast. nahrážeti Hál., 3. mn. -ejí) ned. k nahraditi: n. škodu, ztrátu; – n. mat…

náhražka

, -y ž. (2. mn. -žek) (*náhražek, -žku m., 6. mn. -žcích) výrobek, kt. nahrazuje jiný a zprav. nemá …

náhražkový

příd. k náhražka: n-é suroviny; hitlerovské n-é hospodářství; přísl. náhražkově; podst. náhražko…

nachraptělý

příd. řidč. trochu ochraptělý, poněkud chraptící: n. hlas

naschraňovati

ned. k naschrániti, naschráněti

naskuhrati

dok. (čeho) skuhravě napovídat: baba toho naskuhrala (Staš.); naskuhrat se dok. i ned. mnoho a čas…

nehraný

příd. nestrojený, přirozený, upřímný: n. úsměv; v. též hráti

němohra

, -y ž. (2. mn. -her) poněk. zast. divadelní hra vyjadřovaná jen posunky; pantomima; dorozumívání be…

nenahraditelný

(*nenáhradný) příd. takový, kt. nemůže být nahrazen: n. pracovník; utrpět n-ou ztrátu; n-é zkušenost…

neohrabanec

, -nce m. (*neohraba, -y m. i ž., Hol.) expr. neohrabaný člověk: n. bez taktu

neohrabaný

příd. 1. mající nemotorné pohyby, neobratné jednání ap.; neobratný, nešikovný, nemotorný, těžkopádný…

neohraničitelný

příd. takový, kt. nemůže být ohraničen, nemající hranic; bezmezný, neomezený: n-á radost, síla, moc;…

nezachranitelný

příd. takový, kt. se nedá zachránit: n. život; n-é postavení; přísl. nezachranitelně: n. ztracený

obehraný

příd. hraním opotřebovaný, znehodnocený; ohraný: o-á gramofonová deska; o. film častým předváděním z…

obhraditi

v. ohraditi

odhrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) hrabáním odklidit, odstranit: o. hlínu ○ předp. po-

odhrabávati

, odhrabovati ned. k odhrabati, k odhrábnouti: o. slámu, sníh

odhrabovati

v. odhrabávati

odhraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) řidč. (co) 1. odklidit něj. překážku: o. závoru 2. uvolnit něco zahrazen…

*odhraničiti

dok. (3. mn. -í) (co od čeho, koho) hranicemi oddělit (Rieger)

odhrazovati

ned. k odhraditi: o. závory

*odchraptět

, odchraptit dok. (3. mn. -í) expr. (co) chraptivě proslovit, ohlásit: herec odchraptěl, odchraptil …

*odchrastit

dok. (3. mn. -í) expr. (co) chrastivě ohlásit, odbít: orloj odzvonil, odchrastil a odkukal druhou ho…

*ohrabaný

příd. do jisté míry obratný: byl cvičenější a o-ější (Něm.); podst. *ohrabanost, -i ž. (Vlč.); č…

ohrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) kolem n. s povrchu shrabat, hrabáním urovnat: o. naloženou tr…

ohrabávati

, ohrabovati ned. k ohrabati

ohrabečn-

, ohrabek, ohrabky v. ouhrab-

*ohrabí

, s. brlení, hrazení: železné o. (v náhonu) (Čap.-Ch.)

ohrablo

(Něm.), ohřeblo (Glaz.), -a (*ohrable, -e, Něm.) s. nář. hřeblo 1, pohrabáč: při samé peci stálo ohr…

*ohrabovačka

, -y ž. (2. mn. -ček) žena, kt. třídí a ohrabuje uhlí: pracovala jako o. (Til.)

ohrabovati

v. ohrabávati

ohrada

(*ohrazda Uh.), -y ž. 1. plot n. zeď kolem něj. místa k něj. účelům vyhrazeného; ohrazení, hrazení, …

*ohradí

, s. volný prostor před hradbami (Čech)

ohraditi

dok. (3. mn. -í, rozk. -hraď, trp. -zen) (co) 1. (též †obhraditi Klicp.) obehnat hradbou n. ohradou:…

ohradní

(†ohradný Hol.) příd. vztahující se k ohradě: o. zdi; o. závora

ohradník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. horn. ochranný pilíř 2. zeměd. plot kolem pastviny: elektrický o…

ohraničený

příd. řidč. vymezený; omezený: pole ohraničené kameny, cestou; o-á práva hostů (Kop.), – o-á duše št…

ohraničiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. oddělit hranicemi (kolem i uvnitř prostoru); omezit, vymezit: kraj je ohran…

ohraničovací

příd. řidč. sloužící, určený k ohraničování: o. snahy

ohraničovati

ned. k ohraničiti: ploty ohraničují cestu; přen. biologické druhy ohraničuje znak podobnosti (Ath.)

ohraniti

dok. (3. mn. -í, rozk. -hraň) 1. tech. (co) zpracovat do hran: o. plech; ohraněné dřevo *2. obroubit…

ohraňovací

příd. sloužící k ohraňování: tech. o. lis na ohraňování plechu

ohraňovati

ned. tech. k ohraniti 1

ohraný

příd. obehraný: o-é desky; v. též ohráti

ohrazda

v. ohrada

ohrazení

, s. 1. hradba 2, ohrada, hrazení: o. proti povodni; zbytky prastarého o. 2. projev námitek, odpo…

ohrazovati

ned. k ohraditi; hradit, zahrazovat: ohrazování hradu; hory ohrazují obzor; – zast. o. své právo (Ně…

ochrana

, -y ž. (koho, čeho před kým, čím, proti komu, čemu) 1. činnost, péče, směřující k zabránění, odvrác…

ochranář

, -e m. 1. hovor. kdo pracuje pro ochranu přírody, památek ap. 2. ekon. (dř.) stoupenec ochranářství

ochranářský

příd. týkající se ochranáře, ochranářství: o. pracovník, o-é snahy; o-á politika; přísl. ochranářs…

ochranářství

, s. organizovaná činnost na ochranu něčeho; ekon. (v kapit.) systém chránící domácí výrobu a obc…

ochranitel

(*ochránitel), -e m. (ochranitelka, *ochránitelka, -y, †ochranitelkyně, -ě, Třeb., ž.) poněk. zast. …

ochranitelský

příd. poněk. zast. a řidč. k ochranitel, týkající se ochraňování: o-á záštita sousedů navzájem; o-é …

*ochranitelství

, s. činnost, jednání ochranitele: pod o-m koruny polské (Klicp.) pod ochranou

ochranka

, -y ž. (z rus.) politická policie v carském Rusku

†ochranlivý

příd. ochranný: drž mne v náruči své o-é (Slád.); o-á ruka paní Beaty (Jir.)

ochranný

(†ochranní Havl. aj.) příd. sloužící k ochraně, poskytující ochranu: o. obal; o-é brýle (proti slunc…

Ochranov

, -a m. (6. j. -ě) český název Herrnhutu (obce v NDR mezi Žitavou a Budyšínem); ochranovský příd. he…

*ochraňovatel

, -e m. (*ochraňovatelka, -y ž.) kdo někoho, něco ochraňuje: lékař je o-em života (Dyk), o-ka rodiče…

ochraňovati

ned. 1. k ochrániti; chránit, hájit: rodiče ochraňují své děti; o. vlast; (Janošík) bídných ochraňov…

†ochranovna

, -y ž. (2. mn. -ven) 1. opatrovna: založit o-u pro děti s jesličkami (A. Mrš.) 2. polepšovna: o-y p…

ochraptělý

příd. 1. takový, kt. ochraptěl: o-á zpěvačka; být o.; přen. expr. o-á trumpeta 2. (o hlase, zvuku) c…

ochraptěti

, řidč. ochraptiti dok. (3. mn. -í) dostat chrapot: o. z nachlazení; o. po dlouhé přednášce; křičet …

*ochraptívati

ned. k ochraptěti: já nikdy neochraptívám (Podl.)

osmihran

, -u m. (6. j. -u) útvar o osmi hranách; zdrob. osmihránek, -nku m. (6. mn. -ncích); osmihranný př…

ostrohranný

příd.: o. úlomek kamene; o-á drť; bot. česnek o.

ouhrabečnice

, ohrabečnice, -e ž. zast. ob. síto na úhrabky: cepy a ohrabečnice (Tyl)

ouhrabečný

, ohrabečný příd. zast. ob. sloužící k odnášení úhrabků: ohrabečný koš (Sum.)

ouhrabky

, ohrabky, m. mn. (6. mn. -bcích) zast. ob. 1. úhrabky (zeměd.) (Baar) 2. (též ouhrahek, ohrabek)…

Petrohrad

, -u m. (6. j. -ě) 1. předrevoluční název Leningradu 2. obec v západních Cechách; petrohradský pří…

počechrati

dok. (1. j. -ám) (co) chvíli, trochu čechrat; načechrat: p. vlasy, vous; přen. beránčím počechraná o…

podhrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) 1. hrabáním odstranit, odhrnout půdu pod něčím: krtci podhrab…

podhrabávati

, řidč. podhrabovati ned. k podhrabati: krtci podhrabávají kořeny; – myši podhrabávaly půdu pod podl…

†podhrabec

, -bce (Wint.), †podhrabník, -u (6. j. -u, 6. mn. -cích) (Wint.) m. pohrabáč

podhradčanský

příd. jsoucí pod Hradčany: p-é sady; starobylý prostor p. (Bass)

podhradí

, s. místo n. osada pod hradem: Malá Strana, původně p. Hradčan, vyšehradské p.; Podhradí, s…

podhradní

příd. 1. jsoucí, rozkládající se v podhradí: p. uličky; p. víska (Třeb.) 2. rozkládající se v podzem…

podhradský

příd. †1. podhradní 1: p. rybník; obyvatelé p-dští (Jir.) 2. k Podhradí

pohra

, -y ž. (2. mn. -her) bás. pohrávání, hra 9, hříčka: jasných vln p. (Vrchl.)

pohrabáč

, -e m. (neživ.) 1. železná tyč na prohrabování popela v topeništi: prohrabávat oheň p-em 2. též poh…

pohrabáčství

, s. nář. cestářství (Kosm.)

pohrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) 1. hrabáním upravit n. rozrýt: p. záhon uhrabat; p. oheň rozh…

pohrabávati

, pohrabovati ned. 1. (čím, kde) chvílemi trochu hrabat (ve význ. 3), zahrabat: koně pohrabávali noh…

*pohrabiště

, s. (2. mn. -šť) pohrabáč 1 (Rais)

pohrabky

, m., řidč. pohrabiny, -in ž. pomn. hrabanka, s hrabky (zeměd.): ovesné p; vázat p.

pohrabovač

, -e m. (neživ.), řidč. pohrabovačka, -y ž. (2. mn. -ček) (zprav. mn.) zeměd. stroj na pohrabování; …

pohrabovati

v. pohrabávati

*pohran

, -u m. (6. j. -u) hrana II: zvonili jí, zpívali jí, už je po p-u (Heyd.)

pohraničí

, s. území podél n. blíže státních hranic: československo-polské p.; znovu osídlení českého p.; b…

pohraniční

(†pohraničný Pal., Jir., Ner. aj.) příd. jsoucí, ležící při hranicích n. v pohraničí; hraniční 1: p.…

pohraničnický

příd. řidč. týkající se pohraničníků: p-é povídky

pohraničník

, -a m. (6. mn. -cích) 1. voják střežící hranice; voj. člen Pohraniční stráže: výcvik, služba p-ů; v…

pohraničný

v. pohraniční

*pochramostit

dok. (3. mn. -í) expr. (co) pošramotit, porouchat: na plesu (mu paruku) trochu pochramostili (Třeb.)

pochrapovat

(*pochrapkovat Ben.) ned. chvílemi trochu chrápat: pravidelné pochrapování

*požehrat si

dok. něj. dobu žehrat (v. po- II): v duchu si nejednou požehral, že... (Herrm.)

pročechrati

dok. (1. j. -ám) (co) čechráním probrat: p. vlasy; pročechral si vousy

prohra

, -y ž. (2. mn. -her) 1. porážka, nezdar, neúspěch (ve hře i jinak): p. v kartách; počítat s prohrou…

prohrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) 1. hrabáním rozhrnout, urovnat: p. písek na cestě; p. popel; …

prohrabávati

, prohrabovati ned. 1. k prohrabati 1, k prohrábnouti: p. písek, popel; p. oheň v kamnech; p. rošt 2…

prohrabov-

v. prohrabáv-

*prohraná

, ž. prohra 1, porážka 3 (Staš., Krásn.)

proskuhrati

dok. (co) strávit (čas) skuhráním: p. celičký život v poníženosti (Staš.)

protihra

, -y ž. vzájemná hra proti jiné hře: dobrá p. šachisty; přen. p. s vínem zprvu trpkým a později laho…

přečechrati

dok. (1. j. -ám) (co) znovu načechrat: p. vlasy, peřiny

předehra

, -y ž. (2. mn. -her) 1. hud. úvodní skladba k něj. větší skladbě (zvl. opeře); ouvertura; samostatn…

předhradí

, s. hist. část hradu před hlavní hradební zdí: příkop odděloval p. od hradu

předhradní

příd. jsoucí v předhradí: p. prostor

přehrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) 1. hrabáním upravit, zpracovat; řidč. znova prohrabat: p. záhon; p…

přehrabávati

ned. k přehrabati, k přehrábnouti, přehrabovati: p. zahrádku; p. seno; p. zemi (Glaz.); – expr. p. z…

přehrabovati

ned. 1. k přehrábnouti, k přehrabati; přehrabávat: p. zahradu; p. pokosenou trávu; p. uhlí v kamnech…

přehrada

, -y ž. 1. zařízení n. dílo (zprav. stavební) rozdělující něj. prostor: zděné p-y sklepů; dřevěné p-…

přehradář

, -e m. stav. slang. kdo staví n. projektuje přehrady: odborníci p-i

přehraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) rozdělit, oddělit něj. přehradou: zahrada byla přehrazena nízkým pl…

přehradní

, přehradový, řidč. přehradný příd. k přehrada: p-í jezero, most; p-ový beton; p-ové břevno; voj. p-…

přehranost

, -i ž. sport. fyzická únava, vyčerpání častou hrou: u mužstva se projevila p.

přehrazení

, s. poněk. zast. přehrada 1, hradba 2: dělali p. proti Starému Městu (Tomek); v. též přehraditi

přehrazování

, s. voj. hlídková činnost stíhacího letectva v urč. prostoru proti proniknutí nepřátelského lete…

přehrazovati

ned. k přehraditi: p. řečiště

přičechrati

dok. (1. j. -ám) (co) trochu načechrat: p. (si) vlasy

příhra

, -y ž. (2. mn. -her) sport. řidč. přihrávka

přihrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) 1. (co kam) hrabáním přidat, přihrnout: p. seno na kupu 2. (co) hr…

přihrabávati

, přihrabovati ned. k přihrabati, k přihrábnouti 1: p. zem na záhon; p. slámu ke kupě; – p. cestičky

příhrada

, -y ž. *1. pažení oddělující n. rozdělující prostor, přehrada 1, přepážka 2: zabloudil mezi čtyry s…

†příhradek

I, -dku m. (6. mn. -dcích) (Jir.), †příhradí, s. (J. J. Kol.) část hradu, kde bydlila čeleď

*příhradek

II, -dku m. (6. mn. -dcích) přihrádka 3: p-y (kredenčníku) (Zey.)

*přihraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co k čemu) hrazením připojit: p. chalupu k baráku (Hál.)

příhradovina

, -y ž. stav. slang. příhradová konstrukce

příhradový

příd. k příhrada: stav. p-á konstrukce nosná prutová konstrukce složená z příhrad; p. nosník

†příchrana

, -y ž. ochrana 1: nalézat p-u (Čel.)

†přichraňovati

ned. k přichrániti: pane, rač nás p. (Wint.)

přichraptělý

(*přichraplý Čap.-Ch.) příd. řidč. trochu chraptivý, ochraptělý; nachraptělý: p. hlas, smích; přís…

puchratka

, -y ž. (2. mn. -tek) červená mořská řasa tvořící kulovité trsy; bot. rod Chondrus: p. kadeřavá

rozčechrati

dok. (1. j. -ám) (co) čechráním uvolnit, natřást (ve význ. 1) (to, co je slehlé); rozcuchat: rozčech…

rozehranost

, -i ž. vlastnost toho, co (n. kdo) je rozehrané: r. citů; r. celé bytosti; r. mužstva

rozhrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) 1. hrabáním rozhrnout, rozházet: slepice rozhrabala záhon; r.…

rozhrabávati

, rozhrabovati ned. k rozhrabati, k rozhrábnouti: r. posečenou trávu; r. popel; – ob. expr. r. si vl…

rozhradit

dok. nář. (co) rozdělit hradbou, přehradit (Baar)

rozhraní

, s. (*rozhráň, -ně ž., Ner.) 1. místo, kt. je na hranici, tvoří hranici mezi dvěma n. několika o…

rozhraničiti

dok. (3. mn. -í) (co) stanovit hranice mezi urč. oblastmi, oddělit hranicemi; delimitovat: r. území;…

rozhraničovací

příd. sloužící k rozhraničování; delimitační: r. komise

rozhraničovati

ned. řidč. k rozhraničiti: r. okresy podle národnosti

*rozhranní

příd. k rozhraní: místo r. (Ner.)

rozchraptělý

příd. řidč. takový, kt. se rozchraptěl; chraptivý: r. hlas

rozchraptěti se

, rozchraptiti se dok. (3. mn. -í) začít chraptět: stařec se rozchraptěl; jeho hlas se rozchraptil

*rozchrastěti se

, *rozchrastiti se dok. (3. mn. -í) začít chrastit: všechny kosti se rozchrastěly (Šlej.); přen. exp…

samozáchranný

příd. horn. s. (důlní) přístroj umožňující odchod z místa zamořeného plyny n. zachváceného požárem

sebeochrana

, -y ž. řidč. ochrana sebe samého: s. proti útočníku; sebeochranný příd. řidč.: s. pud sebezáchovný

sebezáchrana

, -y ž. záchrana sebe samého: snaha po s-ě; s. lidstva; sebezáchranný příd. řidč.: s. útěk

Sedmihradsko

, -a s., Sedmihrady, -hrad m. pomn. sz. část Rumunska; Transylvánie; hist. (v 16. – 17. stol.) samos…

sehraný

příd. 1. takový, kt. je s někým v dobrém souladu, dorozumění; srozuměný, smluvený, spolčený s někým:…

shrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) 1. hrabáním shrnout dohromady; hrabáním vyčistit (posečenou p…

shrabávati

, shrabovati ned. k shrabati, k shrábnouti 1, 2, 4: s. trávu; s. pole; – s. cestičky; – ob. expr. s.…

shrabky

, -bků m. mn. zeměd. shrabané zbytky obilí, trávy n. pícnin ap. po sklizni; pohrabky: sklízet s.; sv…

shrabovací

příd. sloužící k shrabování: s. stroj shrabovač (zeměd.)

shrabovač

, -e m. (neživ.) zeměd. stroj, kt. shrabuje a obrací seno; shrabovač, -e m. (živ.) kdo shrabuje: e…

*shrabovatel

, -e m. kdo shrabuje, shrabovač (živ.): expr. s. zisků (Lit. nov.); s. peněz (Vanč.)

shrabovati

v. shrabávati

schramstnout

dok. (min. -tl, -tnul, -tla, trp. -tnut) ob. expr. (co) zhltnout, pohltit; schlamstnout, schlemstnou…

*schránitel

, *schranitel, -e m. (*schránitelka, *schranitelka, -y ž.) kdo něco schraňuje: léto schranitel, zima…

*schraňovatel

, -e m. kdo schraňuje: s. pokladu (Saudek)

schraňovati

, schráněti (3. mn. -ějí) ned. kniž. 1. (co; ~) shromažďovat, hromadit, střádat: s. peří na peřiny; …

schrastit

dok. slang. (co) sehnat 3, obstarat 2: s. nějaké peníze

*skuhra

, -y m. i ž. expr. skuhral (Olb.)

skuhral

, -a m. (1. mn. -ové) (skuhralka, -y ž.) expr. kdo stále skuhrá; kňoura, kňoural, fňukal: pesimistic…

skuhralství

, s. řidč. souhrn vlastností skuhrala: pokrytecké s. (Mart.)

*skuhranina

, -y ž. skuhrání (Staš.)

skuhrat

ned. expr. 1. (~; co) mluvit temným, drsným, často ne dost srozumitelným, nezvučným hlasem: babizna …

skuhravý

příd. k skuhrat: s-é baby; – s. hlas sov (Něm.); – s-é prosby; – zř. expr. s-é rozpaky vzdělanců (Ne…

směšnohra

, -y ž. (2. mn. -her) †1. veselohra: s. ve třech jednáních (Klicp.) *2. směšná příhoda, směšný příbě…

*smutnohra

, -y ž. (2. mn. -her) tragédie (Jg.)

Solnohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) poněk. zast. město v Rakousku, Salcburk; solnohradský příd. poněk. zast.: s-é…

souhra

, -y ž. (2. mn. -her) 1. souladné uplatnění n. uplatňování složek ve hře (hudebníka, herce, sportovc…

souhrada

, -y ž. nář. cesta mezi zahradami, oplocená (vjezdová) cesta do stavení: s-y mezi sádky a staveními

spoluhra

, -y ž. řidč. společná hra několika účastníků: delší s. (členů orchestru); spoluhráč, -e m. (spoluhr…

starohrabě

, -te m. (mn. 1. -bata, 2. -bat s.) hist. člen starobylého hraběcího rodu n. senior rodu

stínohra

, -y ž. (2. mn. -her) hra vytvářená stíny; stínové divadlo (div.), hra pro toto divadlo: plamínek (s…

sychrati

ned. řidč. být sychravým, jevit se sychravým: ráno sychrající (I. Skála); hrob vlhkem sychral (Slád.…

*sychravěti

ned. (3. mn. -ějí) stávat se sychravým: počasí sychravělo (Svob.)

sychravina

, -y (†sychravice, -e, Koll.) ž. sychravé, vlhké počasí; lezavá zima vůbec: podzimní s.; – s. zaléza…

sychravý

(*sychrý Pech.) příd. chladný a zároveň vlhký: s. podzim; s-é počasí; s-é dny; zpodst. sychravo (*…

Šahrazád

v. Šeherezáda

Šeherezáda

, -y, Šahrazád neskl. ž. jm. vyprávěčky z arab. sbírky pohádek Tisíc a jedna noc

šestihran

, -u m. (6. j. -u) geom. těleso o šesti hranách; řidč. obrazec o šesti stranách: narýsovat š.; šesti…

trojhra

, -y ž. (2. mn. -her) poněk. zast. trilogie (A. Nov.)

trojhran

(†tří-), -u m. (6. j. -u) 1. trojboký jehlan: hrad má podobu nepravidelného t-u; t-y pušek; uzounký …

truchlohra

, -y ž. (2. mn. -her) poněk. zast. tragédie 1, 2: Shakespearovy t-y; – považoval t-u své mladosti za…

uherskohradišťský

příd. k Uherské Hradiště: u. kroj

uhrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) (co) k hrabati 1: u. louku; – u. piliny v manéži; u. cesty

uhrabávati

, uhrabovati ned. k uhrabati, k uhrábnouti; hrabat 1: u. louku; – u. krtiny; u. cestičky v zahradě

úhrabečnice

, -e ž. zeměd. řidč. úhrabečné síto; v. též ouhrabečnice, ohrabečnice

úhrabečný

příd. k úhrabky: zeměd. ú-é síto na úhrabky; v. též ouhrabečný, ohrabečný

úhrabky

, -bků m. mn. zeměd. 1. odpady při mlácení (z ulámaných klasů obilí a z přerážené slámy) 2. shrabky;…

uhrabovati

v. uhrabávati

úhrada

, -y ž. kniž. a odb. 1. vyrovnání, uhrazení něj. výdajů n. zaplacení škody, odškodnění: ú. domácích …

uhraditelný

příd. řidč. takový, kt. může být uhrazen: u. dluh; podst. uhraditelnost, -i ž.

uhraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. kniž. a odb. vyrovnat, zaplatit (něj. výdaje, škodu ap.): u. ces…

úhradní

, úhradný příd. peněž. ú. šek na úhradu pohledávky

úhradový

příd. kniž. a odb. k úhrada: ú-á povinnost; ú-á rezerva; ú-é prostředky

uhrančivý

(*uhrančlivý Třeb.) příd. takový, kt. má schopnost, moc uhranout: u-é oči; u. pohled; přísl. uhran…

uhranouti

dok. 1. (koho, co) (podle lid. pověry) pohledem, čarováním někomu ublížit (např. způsobit nevolnost,…

uhranovati

ned. řidč. k uhranouti 1: u. (dobytek) (Vanč.); (vědma) uhranovala očima (Olb.)

uhrazovací

příd. určený, sloužící k uhrazování: u. náklady; u. povinnost

uhrazovati

ned. k uhraditi 1; hradit 5, platit 1: u. dluhy, výdaje

uchramostit

dok. nář. expr. (co) vyzískat: chce všecko jen pro sebe u. (Šír)

†úchrana

, -y ž. ochrana 1: ú. bezpečná (Pal.)

uchraňovati

, uchraňovati se ned. řidč. k uchrániti 1, uchrániti se 1; chránit 1, zachraňovat; chránit se 1: u. …

*uchraptělý

, *uchraptěný (Kosm.) příd. ochraptělý: u-lí řečníci (Hlad.)

uschraňovati

ned. řidč. poněk. zast. k uschrániti; schraňovat 1 (kniž.): u. si peníze

velehrad

, -u m. zř. velký, významný hrad: přen. v. vzdělanosti (Zey.); Velehrad, -u m. (6. j. -ě) 1. obec …

veselohra

, -y ž. (2. mn. -her) divadelní hra s veselým, zábavným obsahem: situační, konverzační, hudební v. k…

vhrabati se

, vehrabati se dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) řidč. 1. (kam) hrabáním se dostat dovnitř něčeho: v…

vinohrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) vinice II: v. na slunečnou stranu; založit v.; okopávat v.; zdrob. vinohrád…

výhra

, -y ž. (2. mn. -her) (op. prohra 1) 1. vítězství, zdar, úspěch (ve hře i jinak): v. v kartách, v ko…

výhrab

v. výhrabek

vyhrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) 1. (co, koho) hrabáním (ve význ. 3) dostat ven n. nahoru: pes vyhr…

vyhrabávati

, vyhrabovati ned. k vyhrabati, k vyhrábnouti: v. z popela pečené brambory; slepice vyhrabují červy …

výhrabek

, -bku (6. mn. -bcích), výhrab, -u (6. j. -u) m. vyhrabané zbytky: spalovat v-y z luk; ker. výhrab v…

vyhrabovati

, vyhrabovati se v. vyhrabávati

výhrada

, -y ž. 1. námitka, podmínka, kterou se něco vyhrazuje, něj. jednání, mínění, tvrzení omezuje: mít, …

výhradce

, -e m. (5. j. -ce) pošt. kdo podává, podal výhradu odnášky natrvalo

vyhraditi

I dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co; co komu) předem, zprav. smluvně, zajistit, vyjednat; vymínit (…

vyhraditi

II dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) otevřít, vyzvednout (něj. hradbu, hráz): vod. v. jez otevřít jej…

výhradní

, řidč. výhradný příd. 1. takový, kt. byl někomu vyhrazen, je něčí výsadou; mající vyhrazené, výsadn…

*vyhraná

, ž. výhra 1, vyhrání: každá v. stála ho hromadu peněz (Staš.)

vyhraněný

, poněk. zast. vyhráněný (Vrba, Šal.) příd. kniž. 1. takový, jehož podoba je hotová, ustálená, přesn…

vyhraničiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) hranicí (ve význ. 3) vymezit; ohraničit 1: v. nějaký prostor; přen. kniž…

*vyhraničovati

ned. k vyhraničiti (Šembera)

vyhraniti se

, poněk. zast. vyhrániti se (*vyhraniti Lit. nov., zř. poněk. zast. vyhrániti Matějček) dok. (3. mn.…

vyhraňovati se

(zř. poněk. zast. vyhráňovati Vrba) ned. kniž. k vyhraniti se: v. se povahově, názorově krystalizova…

vyhrazovák

, -u m. (6. mn. -cích) tech. (ve slévárenství) nástavec, jímž se zvyšuje odlévací forma

vyhrazovati

I (nespr. vyhražovati) ned. 1. (co komu; *čeho Svět., Zey.) k vyhraditi I: autor si vyhrazuje všechn…

vyhrazovati

II ned. vod. k vyhraditi II: v. jez

vychrápávat

(E. F. Bur.), vychrapovat (si) ned. řidč. zhrub. vyspávat: tu a tam za stolem si Němčík vychrapuje (…

vychraptělý

příd. řidč. (o hlase) silně ochraptělý; chraptivý, chraplavý: v. hlas

vychraptět

dok. (3. mn. -í) řidč. expr. (co) chraptivě pronést, chraptivě se ozvat: to nechci, vychraptěl (Otč.…

vynahraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co) odčinit (ve význ. 1) (něj. ztrátu, škodu ap.); nahradit 1: v. šk…

vynahrazovati

(nespr. vynahražovati) ned. k vynahraditi 1, 3; nahrazovat: v. škodu; – cit v prstech vynahrazuje mu…

vyskuhrat

dok. expr. 1. řidč. (co) skuhravým hlasem pronést: v. žádost; v. nějakou galantní impertinenci (Šrám…

Vyšehrad

, -u m. (6. j. -ě, -u) vrch nad Vltavou; (kdysi) hrad, (dnes) část Prahy; †vyšehrad, -u m. (6. j.

začechrati

dok. (1. j. -ám) řidč. krátce, chvíli čechrat: vjela (synovi) do vlhkých ježin a začechrala mu v nic…

*záhrab

, -u m. (6. j. -u) hrabáním utvořený kryt (ve význ. 2): stulit se v sněhovém z-u (Bran.)

zahrabaný

příd. expr. 1. takový, kt. se někde zahrabal (ve význ. 3): (u nich) jsi byla z-á, nikam jsi nepřišla…

zahrabati

dok. (1. j. -u, rozk. -hrab, -ej) 1. (co) hrabáním (ve význ. 1) ukrýt: z. na zimu zeleninu do písku;…

zahrabávati

, zahrabovati ned. k zahrabati 1-5, k zahrábnouti 1-3: hmyz zahrabává vajíčka do písku; zloději zahr…

zahrada

, -y ž. ohrazený pozemek, zprav. při obydlích, na kt. se pěstují květiny, zelenina, ovocné i okrasné…

*záhrada

, -y ž. 1. závora přes silnici při žel. přejezdu (Lier) 2. náhrada 3: propustit někoho bez z-y (Klic…

*záhradbí

, s. prostor za hradbami: střílet ze z. (Právo l.)

zahraditelný

příd. řidč. kniž. takový, kt. může být zahrazen: těžko z-á propast (Lit. nov.)

zahraditi

dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co čím; co) opatřit, obklopit, oddělit hradbou, ohradou; ohradit 1:

zahradní

(†zahradný Ner.) příd. vztahující se k zahradě (ve význ. 1): z. zákoutí; z. pavilón, domek; z. zeď k…

zahradnice

, -e (nář. zahradnička, -y, Herb.) ž. 1. k zahradník 1: vyučená z. 2. ob. žena zahradníka

zahradnický

příd. 1. k zahradník 1: z-é nářadí; z-á plodina, zem; z-á škola; z. domek, z-á vášeň; zast. z. pomoc…

zahradnictví

, s. 1. závod, kde se pěstuje zelenina, květiny, ovocné i okrasné stromy: drobná z. na okraji měs…

*zahradnictvo

, -a s. zahradníci (jako celek) (Lid. nov.)

zahradníček

, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) 1. expr. zdrob. k zahradník 1: podniky branických z-ů; ml…

*zahradničí

příd. zahradníkovi vlastní, zahradnický 1: ruka z. (Čech); z. vášeň (Podl.)

zahradničina

, -y ž. ob. zahradničení, zahradnictví 2 (Klička)

zahradničit

dok. (3. mn. -í) ob. zaměstnávat se zahradnictvím: dlouhá léta zahradničil; z. a včelařit

zahradnička

v. zahradnice

zahradník

, -a m. (6. mn. -cích) (zahradnice v. t.) 1. kdo se zabývá odborně zahradnictvím, kdo vzdělává zahra…

zahradníková

, ž. žena zahradníka (Staš., Čech)

zahradný

v. zahradní

*zahradovitý

příd. mající mnoho zahrad, mající ráz zahrad: z-á končina (Herrm.)

*zahranice

, -e ž. (zprav. mn.) zahraničí, cizina: (na váš dopis) odpovídám už ze z-c (Zey.); (to,) co přichází…

zahraničák

, -a m. zast. obl. člověk, kt. bydlí za hranicemi: z-ci ještě naše lesy navštěvují (Něm.)