hustý příd. (2. st. -tější, -tší) 1. složený z částic těsně a hojně seskupených n. z jednotlivých předmětů velmi blízko sebe se vyskytujících (op. řídký): h. kouř, vzduch, déšť; h-á mlha; h-á polévka, smetana; h. závoj; h-á látka; h-é vlasy, vousy; h-é obočí; h-é mříže; h. les; h. špalír lidí; h-á síť železnic; přen. h-á tma neproniknutelná †2. častý, hojný: h-é poklesky (Ner.), rozdávat h-é rány *3. (o hlase) sytý, plný: zpívat h-m basem; přísl. hustě (2. st. hustěji, v někt. ust. spoj. houšť): h. natlačení diváci; stromky stály h. vedle sebe těsně; h. prošedlý vous silně; ať prší, jen houšť více, silněji, hojněji; jen houšť a větší kapky jen tak dál a častěji n. usilovněji; husto v. t.; podst. *hustost, -i ž. hustota: h. stromoví