jablko (ob. jabko), -a s. (mn. 2. -lek, 6. -kách, -cích) 1. plod jabloně: červená, sladká, zdravá j-a; zimní druh jablek; míšeňské, panenské, kožené j.; j. nepadá daleko od stromu (pořek.) dítě bývá takové, jací jsou (byli) jeho rodiče; sál se zaplnil lidmi, že by j. nepropadlo hustě; těšínská j-a plané sliby, útěchy; tváří se, jako by kousl do kyselého j-a kysele; kousnout do kyselého (trpkého) j-a začít řešit nepříjemnou záležitost, odhodlat se k něčemu nemilému, nepříjemnému, pustit se do nepříjemné, nemilé práce; j. sváru, sporu, nesvornosti, kniž. j. Eridino podnět, příčina sporu, sváru, nesvornosti; sníst, utrhnout (podat) j. (ze stromu) poznání poznat, poskytnout poznání 2. věc připomínající nějak (zprav. kulatým tvarem) jablko: rajské j.; granátové j. plod marhaníku, jihoevropské ovoce, užívané též k výrobě léčiv; j. meče hlavice; říšské j. jeden z korunovačních klenotů; Adamovo j. vyvýšenina na přední straně hrtanu, tzv. ohryzek; zast. plod pompelu, grapefruit; nář. (zemské) j. (Nov.) brambor; zdrob. jablíčko v. t., jablátko v. t.