ježek, -žka m. (6. mn. -žcích) 1. malý hmyzožravý savec s bodlinami po těle: zhrbatit se, stočit se jako j., přen. stát se nepřístupným; j. má bodliny a svině štětiny (pořek.); zool. rod Erinaceus: j. evropský 2. mořský j. ježovka (zool.) 3. řidč. expr. sršatý, pichlavý, ironický člověk: hubatý j.; zdrob. ježeček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích); ježek, -žku, expr. -žka m. (1. mn. -y) věc podobající se ježku, vypadající ježatě: házet po sobě ježky ostnaté plodenství lopuchu; j. z polínek hranice dříví; nosit ježka, vlasy (sčesané) do ježka krátce přistřižené a česané tak, že trčí vzhůru; kuch. cukrářské pečivo posázené mandlemi; zeměd. válec s kovovými ostny na drcení hrud a okoralé půdy; voj. druh zátarasu užívaný při polním opevňování; zdrob. ježeček, -čku, -čka m. (6. mn. -čcích, -čkách)