jednoduchý příd. (2. st. -dušší) 1. existující jako jeden celek, v jediném provedení, nikoli složený z dvojích dílů (op. dvojitý): j-é dveře; j-é okno; j-é dno, víko 2. probíhající souvisle bez přerušení; nerozdělený: j-á frekvence zaměstnání, vyučování nedělené na dopolední a odpolední 3. nesložitý, prostý: j-é šaty; j-á strava; j-á příčina; hodný člověk, ale trochu j. prostoduchý, nepříliš bystrý; není to tak j-é, jak si myslíš; jaz. věta jednoduchá kt. neobsahuje více než jedno spojení podmětu s přísudkem n. jen jeden větný základ (op. souvětí); j. tvar slovesný (op. složený, opisný); chem. j-á vazba; j-é cukry monosacharidy; mat. j. kořen rovnice; geom. j-á kuželosečka pravá; bot. j. list s čepelí nedělenou v samostatné úkrojky (např. list lípy, fialky); j-é okvětí jednoobalné, prvoobalné; zevar j.; přísl. jednoduše (nář. -ducho, V. Mrš., Preis.) (2. st. -eji): j. oblečen; vystupovat skromně a j.; hovor. j. tam nechoď! prostě, zkrátka, krátce; podst. jednoduchost, -i ž.: byla oblečena s vybranou j-í