jelen, -a m. přežvýkavý sudokopytník (jehož samci mají parohy) žijící divoce v lesích: čekaná na j-a; koně jako j-i štíhlí a rychlí; být rychlý, hbitý, čerstvý jako j.; vyrazit, vyskočit, utíkat jako j. rychle, prudce, svižně; nést hlavu jako j. hrdě vztyčenou; řičet jako j. silně, pronikavě; být jako štvaný j. pronásledován n. prací vysílen, uštván; koukat jako j. udiveně, zmateně; expr. být z něčeho (úplný) j. zmaten, popleten; jsou to ještě mladí j-i nezkušení začátečníci; zool. rod Cervus: j. evropský; zdrob. jelínek, -nka m. (mn. 1. -nci, -nkové, 6. -ncích), expr. jelíneček, -čka m. (mn. 1. -čci, -čkové, 6. -čcích)