jeti ned. (1. j. jedu, rozk. jeď, bud. pojedu, min. jel, podst. jetí, přech. přít. jeda, přech. min. †jev, jevši) 1. (o dopravním prostředku) pohybovat se, zprav. využitím tažné síly zvířat n. parního, motorového aj. pohonu: kolem jel kočár tažený čtyřspřežím; vlak jede stokilometrovou rychlostí; parník jel pomalu k přístavu plul; auto jede; vozík jel se svahu vlastní tíhou 2. (o člověku n. jiném tvoru) pohybovat se, nikoli po nohou a zprav. ne vlastní silou, na něj. dopravním prostředku n. zvířeti; konat cestu; dopravovat se, vézt se: j. na voze, na koni; j. tramvají, vlakem; j. po železnici; j. na (po) lodi; j. na kole; j. na (v) saních, na bruslích, na lyžích; j. po cestě; j. s autem do správkárny vézt je; j. s trakařem, s kolečkem tlačit n. táhnout je; dlouho nejedou nepřijíždějí; j. po svých (ob. expr.) jít pěšky; kdo maže, ten jede (přísloví) kdo podplácí, má úspěch; zvolna-li jedeš, dále dojedeš (přísloví) s rozvážností se více dokáže 3. sport. (co) j. (automobilový, cyklistický) závod účastnit se ho jako závodník 4. klouzavě n. rychle se pohybovat; smýkat se, klouzat: uklouzl a jel po břiše dolů (se stráně) 5. (čím po čem) pohybovat, klouzat: j. štětcem, pérem po papíře táhnout; j. koštětem po zdi; j. očima, prstem po řádcích v knize sledovat je 6. zprav. ob. být v chodu, v činnosti; pracovat: stroj jede; továrna jede naplno, na plné obrátky, na 120%; jedeme (v divadle, při natáčení filmu ap.) začínáme, jedeme dál pokračujeme; mozek mu jel na plné obrátky bystře uvažoval, usilovně přemýšlel; pusa, huba, jazyk mu jede (ob. expr.) mluví rychle a mnoho 7. ob. expr. rychle se pohybovat; rychle odcházet; pospíchat, hnát se, mazat; vzdalovat se: jela od nás jako namazaná; pes mu jel hned po ruce hnal se; (v rozk. větách) jedeš (pryč)!; jeďte mi odtud!; jeď k čertu! táhni, kliď se; přen. zhrub. už brzy pojede zemře; stačí, aby se nachladil, a jede zemře 8. ob. být po chuti; chutnat: oběd mu nejel; maštěné brambory lépe jedou (do krku); nejelo (čast. nešlo) mu to (pod fousy) nelíbilo se mu to; učení mu nejede nejde, nelíbí se 9. nář. (do koho, po kom) někoho napadat, pomlouvat: pořád do mne (po mně) jedete (Rais, Mrš.) ○ předp. do-, na-, na- se, nad (e)-, o-, ob(e)-, od(e)-, po- (popo-), pod(e)-, pro-, pře-, před(e)-, při-, roz-, roz- se, (poroz- se), s-, u-, v-, vy- (povy-), za-