jezero, -a s. (6. j. -ře, -ru) 1. přirozená vodní nádrž: břeh, hladina j-a; horské, solné j.; Černé j. (na Šumavě); tatranská j-a; přen. expr. j. rozlitého mléka, inkoustu velká kaluž; j. bláta; bás. a kniž. j. zapomenutí, ticha hloubka, hlubokost; j. domů, vlnících se zástupů velké množství; utonout v j-u očí hluboce se zadívat do očí 2. hovor. větší umělá vodní nádrž: Máchovo j.; Slapské j.; zdrob. jezírko (†jezérko, Havl.); expr. jezírečko, -a s. (6. mn. -ách); příd. jezírkový: přen. j-é oči (Preis.) hluboké