jiný příd. 1. druhý, nikoli ten (takový), o němž je řeč, odlišný od něho; druhý, odchylný, odlišný, různý, rozdílný (op. stejný): vzít si j-ou kravatu; neměnil by svou práci za žádnou j-ou; je jako z j-ého světa; žádat zboží v j-ém provedení; j-á země, j-é mravy; za j-ch okolností bych to udělal; nezbývá nic j-ého; něco j-ého je, když...; mimo j-é příhody se stalo ještě to, že...; ust. spoj. je v j-ém stavu těhotná; pohlížet na něco j-ma očima odlišně posuzovat; načít z j-ého soudku začít nový hovor; přejít (v řeči) na j-é pole na nové téma; vzít to z j-ého konce zvolit novou metodu, taktiku; každý pes j-á ves jde o různé, k sobě se nehodící věci, ale pojaté do celku; to je ovšem zcela j-á věc, okolnost 2. expr. lepší, správnější, vhodnější, větší, významnější ap.: to je něco docela j-ého!; to je j. chlapík než ty; došlo už na j-é pány!; kluci dovedou dělat j. řev 3. ostatní 2, druhý 5: byl menší než j-í hoši; pomeranče a j-é druhy jižního ovoce; zpodst. jiný, -ého m. (mn. jiní, -ých) druhý, jiný člověk, zejm. ve vztahu muže a ženy: už ho nechce, už má j-ého (tj. jiného milence); jiná, ž. (mn. jiné, -ých) 1. druhá, jiná žena: je jí nevěrný, běhá za j-ou (za j-mi) 2. v ust. spoj. to je j.! jiná věc, záležitost; zpívat j-ou (přijít s j-ou) odlišně, nově si (začít) vést, mluvit ap.; jiné, -ho s. v ust. spoj. mezi j-ým, mimo j., kromě j-ho, a jiné (zkr. aj.) mezi jinými věcmi, mimo jiné věci, kromě jiných záležitostí ap., a jiné, další ostatní věci případy ap.