křídlo, -a s. (2. mn. -del) 1. létací ústrojí ptáků a hmyzu: mávat křídly; rozepnout, svěsit křídla; orlí, sokolí křídla perutě; pestrá křídla motýla, vážky; blanitá křídla včel; přen. kniž. noc rozepjala svá křídla; svěsit křídla pozbýt odvahy; spálit, připálit si křídla být postižen, mít neúspěch; přistřihnout někomu křídla srazit, omezit něčí rozmach, vzlet, odvahu; narostla mu křídla nabyl síly, odvahy, vzletu; letět na křídlech lásky, fantazie rychle, puzen láskou, fantazií; být pod matčiným křídlem pod ochranou, v bezpečí; brát někoho pod svá (ochranná) křídla pod ochranu; zool. přední končetina ptáků přeměněná v létací ústrojí a pokrytá peřím, peruť; chitinové létací ústrojí hmyzu; netopýří křídla létací ústrojí netopýrů a kaloňů (tvořené zdlouženými kostmi přední končetiny a lysou létací blánou) 2. část n. součást někt. věcí, předmět připomínající (někdy zcela vzdáleně) ptačí křídlo: k. větrného mlýna; k. vrat, dveří, oken; k. ventilátoru; křídla kabátu šosy; křídla motýlka, vázanky; let. k. letadla nosná plocha; létající k. motorové letadlo těžší vzduchu, u kt. křídlo zastává současně funkci ocasních ploch; motor. stabilizační křídla kovové plošky na zádi automobilů pomáhající udržovat stabilitu v podélném směru při vysokých rychlostech; bot. plochý výrůstek z rostlinných orgánů; křídla postranní květní plátky u motýlokvětých; anat. k. kosti klínové výběžek; hud. klavír s klávesami ve směru strun; středověký hud. nástroj podobný citeře 3. krajní, boční část něčeho: k. budovy postranní část; zast. voj. postranní část čelního tvaru, bok; sport. (v někt. hrách) krajní místo v útočné řadě, krajní útočník: hrát na křídle; pravé, levé k.; anat. k. nosní 4. skupina lidí nějak (např. názory) odlišná od celku; stoupenci někoho, kdo má odlišné názory od celku: opoziční k. ve spolku; radikální, umírněné, levé, pravé k. politické strany; výstřední k. výtvarníků 5. nář. klín: rozhazovat slepicím zrní z křídla (Hol.); zdrob. křidélko, křidýlko v. t.