kůže, -e ž. (7. j. kůží, koží, mn. 2. kůží, koží, 3. kůžím, kožím, 6. kůžích, kožích, 7. kůžemi, kožemi) 1. pokrývka těla obratlovců: bílá k.; jemná, drsně k.; rozedřít kůži do krve; husí k., přen. drobné pupínky na kůži při chladu n. úleku; mít husí kůži; naskakuje mu husí k.; ob. být kost a k. velmi hubený; promoknout na kůži být úplně promočen; smát se pod kůži tajně; pocítit něco na své (vlastní) kůži sám na sobě; není ve své kůži není disponován, ve své míře, není mu dobře; mohl jsem z kůže vyletět (expr.) velmi mě to rozčílilo; stáhnout, sedřít někomu kůži z těla (expr.) úplně vykořistit, ošidit; být, vězet v něčí kůži být na něčím místě; vyváznout se zdravou kůží bez poranění; nasazovat (zbůhdarma) vlastní kůži za něco zdraví n. život; bát se o svou kůži o život; jde mu o kůži o život, o existenci; dostat se někomu na kůži (expr.) prohlédnout ho, dopadnout ho; mít hroší kůži být otrlý, málo citlivý 2. jirchářsky n. koželužsky zpracovaná zvířecí kůže: boty z hovězí k.; kabelka z hadí k.; kniha vázaná v kůži 3. kožišina: límec z liščí k.: kožich z ovčí k. 4. ob. věc nějak se podobající kůži, nějak připomínající kůži (např. slupka u ovoce ap.): oloupat kůži s jablka; ty okurky mají tvrdou kůži 5. ob. expr. člověk vychytralý, líný ap.: je to k. prolhaná; i ty líná k.!; je to k., ten kluk!; zdrob. kožka, kůžka v. t., kůžička v. t.